Prázdný Pohled (Avengers) /probíhá korekce/

*1.kapitola *

Na obrázku je Veronika
Ahoj já jsem Veronika, bydlím ve městě Zlín, což je v České republice. Mám to tu dost ráda, ale i tak bych asi chtěla bydlet jinde. Nejsem taková ta holka, co chce bydlet ve velkém městě a chodit po nákupech, ale spis bych chtěla bydlet někde, kde není tolik lidí a nenarážím neustále do lidí. No a s tím souvisí i ta nepříjemná věc, kterou člověk na první pohled nepozná, ale po chvíli kdy mě člověk pozoruje, si něčeho všimne a to toho, že já se vlastně nedívám na něj. Že já se vlastně vůbec nedívám. Protože jsem slepá. Mí rodiče to semnou musí mít těžké a nejhorší na tom je, že neustále říkají, že je to všechno v pořádku, ale není i když je nevidím tak cítím to, jak se trápí. Asi by vás zajímalo, jak se to stalo. Když jsem se narodila, měla jsem vážnou vadu očí, která mi nakonec můj zrak vzala úplně. To znamená, že od svých tří let nic nevidím. A jelikož si člověk do té doby nic nepamatuje, tak taková věc jakože jak například vypadá pes, která vám přijde jako úplná prkotina, tak to je pro mě důležité. No a, když jsem u těch psů, tak před třemi lety jsem dostala svého slepeckého psa Bena. Je to snad jediný tvor, tedy kromě rodičů, který se mnou tráví 24hodin denně.
Je to zhruba půl roku, co Loki zaútočil na NY a co se poprvé spojili superhrdinové do jedné skupiny. S mamkou jsme si vyhledávaly fotky každého z nich a ona mi je popisovala podle mých představ, se mi nejvíc líbí Captain America. Teď je mi 18, a jelikož už jsme v období, kdy každá holka chce svého vysněného kluka tak já chtěla taky. Jenže díky mým očím jsem nikdy žádného takového nepotkala.
O pár dní později:
Už takhle nemůžu dál. Hrozně se snažím, ale přes veškerou snahu vždy skončím u toho, že stejně nikdy neuvidím. Cítím jak mí rodiče vlastně nemají svůj život a neustále se musí starat o mě. Došla jsem s pomocí Bena na balkon a přivázala jsem ho k zábradlí. Nahrála jsem hlasovou správu pro své rodiče, že jim za všechno děkuju, ale že to bude takhle pro všechny lepší. Pak už jsem jenom stála na okraji a opakovala si záznam zpráv o útoku Lokiho na NY. To byla ta jediná věc, kterou jsem milovala...Avengers. Pak už jsem pustila zábradlí a nechala své tělo volně padat ze 4. patra. Byl to úžasný pocit, cítila jsem se tak volná, ale najednou jsem slyšela křik a ucítila obrovskou ránu.

Pohled Romany (Roniina kamarádka)
Zrovna jsem šla pro Ronie, abychom jsme se šli projít do parku. Ona tam vždycky chodila ráda. Prý to tam hezky vonělo a já ji vždycky říkala, jak která květina vypadá a jakou má barvu, stejně to pro ni bylo jedno. Nevěděla, co jsou to barvy. Šla jsem k jejich paneláku. Když jsem najednou uviděla něco co už v životě nechci vidět. Ročník padala dolů z balkonu. Strašně jsem zapištěla, všichni na ulici se podívali mým směrem, ale to ona už ležela nehybně na zemi. Rozběhla jsem se směrem k ní. Nehýbala se. Otočila jsem její bezvadné tělo na záda. Nahmatala jsem, jestli má tep. Žila, ale její tep se objevoval jen zřídka. Okolo už se seběhlo tolik lidí, že jsem ani nevěděla, kolik to tak může být. "Proboha zavolejte někdo záchranku, ona umírá. " okamžitě začali všichni vytahovat mobily, ale nějaká paní byla nejrychlejší. Začala jim popisovat, co se tu děje. Pak mi řekla, že už jsou na cestě. Z vrchu se ozýval Benův štěkot, ale její rodiče byli v práci. Začala jsem brečet. "Prosím Ronie, neumírej, nenechávejte mě tu, prosím. " už jsem uslyšela sanitku, někteří lidé se rozběhl k hlavní ulici, aby ukázali doktorům, kam mají jet. Už zastavili před námi, ze sanitky rychle vyběhlo asi pět doktorů, naložili Ronie na nosítka, zavřeli dovnitř, já jsem si umínila, že pojedu s nimi, tak mě vzali do kabiny. Přijeli jsme k nemocnici, tam už čekali další doktoři s lehátkem a hodně sester poletovalo okolo, rychle jsem vyskočila ven a běželi jsme na sál. Tam už mě, ale nepustili, musela jsem čekat venku. Seděla jsem tam a vzpamatovávala jsem se z toho, co se právě stalo. "Vy jste nějaký její rodinný příslušník? " vyřešil mě něčí hlas " Ne já jsem její kamarádka, ale můžu vám dát telefonní číslo na její rodiče. " byla to nějaká už starší sestřička "Dobrá, pojďte se mnou. " šli jsme tou uličkou co předtím ale tento krát už jsem neběžela. "Tak prosím řekněte mi její celé jméno datum narození a tady mi napište číslo na její rodiče. " řekla a podala mi papír "jmenuje se Veronika Třísková a narodila se 19.5.2000 " nadiktovala jsem ji co chtěla vědět a na papírek jsem jí napsala to telefonní číslo. Pak jsem se vrátila na své předchozí místo.
Takže Ahojky lidi rozhodla jsem se, napsat nový  příběh. Takže pokud jste taky takový fanoušek Avengers jako já, budu ráda, když si tento příběh přečtete a zanecháte hvězdičku. :-* ;-)