Prázdný Pohled (Avengers) /probíhá korekce/

*18.kapitola*

Chtěla jsem usnout abych tu bolest prespala. Ale neslo to vždycky jsem se o kousek otočila a lehla si na některou ze spálenin. Usoudila jsem ze nejlepší bude když si sedmu a opatrně se opru o zed. Byla jsem v koncích. Cítila jsem se jako prázdná schránka. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na tu bolest. Dveře se otevřeli a do místnosti vesel chlap velký jako gorila. "Pán si vas volá" zvedla jsem hlavu. To mysli jak vážně? Teď? Já nevím jak on ale moje energie není bezedna. Chvíli čekal a když si všiml ze nemám v umyslu ho poslevhnout. Přišel ke me. Surove me chytl za ruku a vlekl ven. Vůbec jsem nemohla chodit. Nohy se mi podlamovali při každém kroku. Když ho přestalo bavit se sennou takhle zdržovat vzal me na rameno jako pytel ovsa. Na chotbe me oslepilo silně ostře světlo. Všimla jsem si ze po stranách chotby jsou další dveře. Děsila me představa ze ta nimi je někdo s podomnym stavem jaký právě pociťují já. Prosli jsme prosklenými. Dveřmi a dosli jsme k nějaké kanceláři. No předtím to asi byla kancelář ale ted byla uprostřed místnosti obrovaka sedačka která vypadala jako trůn. Asi když ho nedostal na Asgardu tak si ho musel vzít na zemi. Sedel na něm na proti mne. "No ko ecne toto trvalo." opravdu neumí byt příjemný. "Omlouvam se pane. Když ona se courala." řekla ta gorila a postrcila me směrem k Lokimu. "Moc se omlouvam pane."neměla jsem sílu na odpor. Stoupl si a došel ke mne blíž chytl za bradu a potahl nahoru tím me donutil si stoupnout. "Jsi tak krásná az mi je te líto. Je škoda ze te kvůli captainovy musim zabit.
Z pohledu Steva:
Tak tohle bylo necekaný ...ona me políbil. Chtěl jsem aby tenhle okamžik nikdy nezkončil. Bohužel nic netrvá věčně. Sebelh jsem schody a porad nemohl uvěřit co se to stalo. Šel jsem směrem který jsem si zapamatoval jako ten kterým jsem šel z letiště. "O mujboze to je Captain America.!!!!" tak to jepozná Naproti me stali nějaký dvě holky který me poznali. Nevěděl jsem ze me tu někdo pozná, kdybych to věděl tak bych di asi nechal ty brýle. "Můžeme se s vámi prosím vyfotit. Prosím!" nechtěl jsem aby me víc otravolali tak jsem jim tu jednu selfie věnoval. Fury me zabije! Když jsem šel dal ještě jsem za sebou párkrát uslyšel zvuk fotaku ale už jsem to nějak nevnímal. Po cestě jsem ještě zavolal pilotovy at už letí ze se setkáme na tom letišti. Noormalne bych se proběhl ale ted jsem na to nějak neměl náladu. Proč jsem ji vlastně políbil. Bylo to proto ze to bylo kvůli ni ze už si s ni vickrat polibek nedam nebo to bylo kvůli tomu ze jsem k ni něco cítil. Druhou možnost jsem skoro celou dobu odmítal ale čím víc jsem nad tím přemýClinttím víc se naskytovala jasnejsi. Srdce mi radilo at za ni bezim,ale mozek my říkal at uz ji necham na pokoji. Ze to pro oba buď lepší. Nebo spis pro me? Já nevim. Jedním mávnutím hlavy jsem tyto myšlenky zahnal a šel dal. Na letišti už jsem poznal me známou černou stíhačku. Překvapením ale bylo ze řídil Clint. "Tak co jak to šlo?" to sem jako u výslechu? Už tak me bud e z toho samého vyslichat Fury. "Nechci o tom mluvit." musel jsem přemýšlet jestli Furymu řeknu o tom polibku ale asi jo. "Ale notak cesta je dlouhá a já se chci bavit o něčem jiném než o práci." no to mel pravdu taky se mi moc nechctelo se bavit o praci, ale na druhou stranu me se nechtělo bavit vůbec o ničem. "Vlastně se nedělo skoro nic zajímavého." rozhodl jsem se mu to říct. Aspoň si to skusim nanecisto než to budu vyprávět Furymu."Jak skoro nic." tak fajn "No hned jak jsme pristáli tak jsme šli za jejími rodiči."nechtěl jsem mu říkat o tom ze jsme asi deset minus leželi v seně. Zase by mel blbe narážky. "Pak jsme šli na obhlidku města a skončil jsme v parku. Kde se stala menší nehoda. " udělal jsem uvozovky nad slovem menší. "Co jste provedli?" proč si mysli ze jsme něco provedli. "Hele noc jsme neprovedli. Jen Ronie dostala strašný záchvat kašle a plyvala při něm obrovské množství krve...krátí se ji čas. No a po tomto incidentu nás nějak přešla chuť se procházet tak jsem ji odnesl domu. Ještě chvíli jsme byli o nich a potom jsme se rozloučili a..." přistávací jsme tak jsem to rychle dorekl. Přistáli jsme a vycházeli s Clintem z stíhačky. "No a co se stalo když jste se rozloučili. Ze by se pan skala odhodlal ji obejmout?" pousmal jsem se "Polibili jsme se !" otočil se celem na me a vykulil oči z důlku ze mu malém vypadli. "Hej Kamo a ted po pravdě . ze to byla tvoje první Pusa od te doby si zmrzl.? " " Druha. Tu první jsem dostal od Nataši. " žárlivě se na me podíval. Ten pohled jsem nepochopil vzdyt ma manželku. Možná proto ze je kamarádka. "Steve Rogers at se okamžitě dostaví na můstek. Agent Barton do zasedací místnosti k členům Avengers." Došel jsem na můstek a tam Furymu převyprávěl mu co se dělo. Trochu se namichl kvůli tomu polibku , ale vybuchl az když zjistil že sem se fotil s nějakým a holkama. Pak jsem šel za týmem. Prý maji novou stopu.
Ahoj dnes taková kradsi kapitola. Doufám že se libi. Tyjo už se pomalu blizime k 1K moc vám děkuji. 😍😍😍❤❤❤❤❤