Prázdný Pohled (Avengers) /probíhá korekce/

27. kapitola

pohled Ronie:
"Ronie?! Docela dost se tě bojím zeptat, co máš v plánu." řekla Nataša. "Nat moc ráda bych, abys ty, Steve a Tony řekli něco na mém pohřbu, vím, že je to zvláštní se o tom domlouvat, ale co už nadělám je to prostě můj osud." řekla jsem smutně a už už se mi draly slzy do  očí. " Ano tohle nemůžu odmítnout, ale pořád se ještě dost držiš třeba...""Nat, prosím musíš mě teď zastřelit, ostatní to pochopí, Jarvis to nahrává, já to potřebuju, už to nejde, nemůžu tu jen tak čekat, až se moje tělo rozhodne, že prostě nebude chtít dýchat, já už takhle dál nemůžu, Nat prosím." už jsem brečela a byla naprosto nešťastná, skoro jsem ji prosila i na kolenou, ale pořád jsem věděla co říkám, jsem si naprosto jistá tím co chci. Nat mě najednou objala"Ronie tohle já nemůžu vzájmu nás obou, kdybych to udělala dokonce života bych si to neodpustila a ty by ses nemohla pořáně rozloučit se Stevem, je to sice silný chlap, ale zpráva o tom, že ho opustíš bez možnosti návratu ho naprosto zdrtila. Omlouvám se."  chápala jsem to ...částečne jsem to i čekala, ale doufala jsem, že to pro mě udělá. "nic se neděje, ale doufám že ten pohřeb platí."Nataša jen kývla hlavou na souhlas a šla zavolat ostatní. jak do dveří vešel Steve, vykouzlilo mi to usměv na tváři. "Tony, díky, že jsem u tebe mohla zůstat ty poslední dny." Tony se na mě podíval lítostivě, ale já jsem mu to oplatila spokojeným pohledem. co už nadělám teď už je to jedno. Stejně jsem se divila proč se o mě celou tu dobu tak starali.  "Steve pomůžeš mi se dostat do pokoj?" Steve přišel ke mě, dal mi pusu a pošeptal do ucha " Tobe vždycky, budeš mi chybět." to mě dostalo, začala jsem znovu bulet jako malý dítě a se Stevem jsme se dlouze políbili ,bylo mi jedno že se na nás všichni dívají. Steve mě přitom chytl do náruče, Clint mu otevel dveře a nesl mě na pokoj. "můžu tu být nachvíli sama?Pak vás zavolám." steve kývl hlavou a odešel, když zavíral dverě ještě se na mě podíval a já na něj zavolala "Miluji tě." "Já tebe víc Ronie" a odešel. možná to bylo celé špatný nápad, proč jsem si nemohla říct že chci místo navštívení Avengerů jet na nějaký koncert, zaspívat si a pak se poklidně vrátit domů a tam v klidu umřít s minimálním počtem lidí, kterým bych chyběla. Setřela jsem si slzy z tváří. když v tom v místnosti asi na pět sekund vypla světla a když se rozsvítila stál nademnou......LOKI?! "Opravdu dojemné, mladá dívka která okouzlí kapitána nakonec umře. Tak to je opravdu dojemné." zasmál se Loki  "Loki pokud jsi mě přišel zabít, tak to udělej teď hned, stejně je to hrozné čekat, až to příjde samo!" "dobře když myslíš, teď už ti nepomůže ani ten tvůj kapitán." řekl Loki a zpoza svého pláště vytáhl dýku.

pohled Toniho(v době kdy Loki vtrhl do Roniiho pokoje)

"pane, zaznamenal jsem Lokiho v Roniinem pokoji." ozval se najednou Jarvis. "Cože!?" zařvali jsme já, Steve a Clint zároveň. Captain se okamžitě i s ostatními rozběhli směr její pokoj. "jarvisi oblek hned!" a běžel jsem zanimi. postupně s na mě nasadili různé díli a když jsmem doběhl ostatní, tak už byl oblek celý. vyrazil jsem dveře a vběhli jsme do pokoje ale Loki už se skláněl nad Ronie s dýkou v ruce. Když si nás všiml zabodl dýku do Roniiniho hrudníku. Můj bože! Steve se okamžiku rozeměhl k ní a Clint prohnal  Lokimu hrudník šípem a hned za ním do něj střelila Nataša. Loki se skácel k zemi. Steve přišel k Ronie a navzájem se spolu dívali do očí Steve zahodil tu dýku daleho za sebe a Ronie z posledních sil řekla dvě slova "Děkuju Loki." a pomalu naposledy vydechla "Ne Roni to mi nedělej já tě miluju prosím ne." křičel Steve a tekli mu slzy které dopadali na její tvář která byla bílá jako sníh a v  jejich očích byl naproto...... Prázdný pohled. Do místnosti za společnosti blesků vletěl i Thor. Ten se rozhédl po místnosti a když viděl svého bratra ležet na zemi, okamžitě šel za ním. Nesnáším toho muflona. Coto sakra udělal. Thor si k němu sedl a zjistil jestli má tep "On žije. Jeho brnění ho ochránilo." Stevuv obličej najednou zrudl a skočil po Lokim a začal s ním třást"proč jsi to udělal ty zmetku proč? řekni to proč si zabil tak krásnou moji dívku?" loki měl najednou na obličeji usměl a řekl "protože mě o to požádala." steve už byl naprosto rudý "Proč by to sakra dělala?" řekl Clint "Mě to řekla taky. Je to na záznamu jak jsme byli spolu jen mi dvě na pokoji." najednou řekla Nataša. Steve pustil Lokiho ten zavrávoral a zase se svalil zpět na zem. Steve přišel k jejímu tělu a brečel "Proč si mi  to neřekla?" dal jí pusu na čelo a chytl její ruku. Všichni jsme si stoupli kolem ní kromně Thora který nasadil Lokimu nějaké pouta, okolo kterých obíhala modrá záře.

Den Pohřbu:(pohled 'nikoho')
"steve už je čas." vešla do Stevova pokoje Nataša. všichni ted bydleli pospolu ve Stark Tover. Steve právě stál u zrcadla a uvazoval si kravatu. Už to nebyl ten Steve co se usmíval, ale zlomen a zničený Steve Rogers.

V pohřební místnoti bylo jen pár agentů a my Avengeři a já jsem poslouchal Natašu jak mluví o Ronie byla to naprosto pravdivá řeč při každé další větě se mi vybavil její usměv nebo to jak jsme se tolikrát políbili.Když Nat domluvila byl na adě Tony tenzas mluvil o tom že sse jí omlouvá že tehdy zapoměl na jejich setkání. Pak jsem byl na řadě já, přesně jak si to přála. "všichni víme proč tu stojím, abyh řekl něco této dívce, všichni čekají tak budu mluvit o tom že to byla úžasná dívka a že jsem ji miloval, samozdřejmě to všechno je pravda,ale kdybych tady o tom měl mluvit tak tu s chvalořečí jsem až do večera takže radši budu bluvit o tom jak jsme se potkali. tehdy když přiletěla za námi. Byla to dívka tak trásná jakou jsem v životě  neviděl. bohužel ještě tehdy se ona nemohla podívat mích očí, ožná to tehdy bylo dobře , protože tehdy jsem byl z její krásy tak ohromen že jsem musel vypadat jako malí dítě co vidí lízátko. možná tehdy se ukázalo že Tonyho lajdáctví je k něčemu protože nebít toho že Tony na schůzku s ní zapoměl, nedonutilo by ho jí vyrobit zařízení díky kterému viděla. No nevímco dál říct takže si už jen ta hlavní věta MILUJI TĚ RONIE A NAVŽDY BUDU."

Tak tohle je už naprosto poslední kapitola. Všem moc děkuji za to že jste to četli. upřímně když jsem tuto knížku začínala myslela jsem že to bude číst tak pět lidí takže je to pro mě obrovský úspěch za který vám všem moc děkuju. :) XD   

ps pokud je tu nejaký milovník Legolase tak píšu další příběh