Prázdný Pohled (Avengers) /probíhá korekce/

*2.kapitola*

Na obrázku je Romana
Sedla jsme si zpátky do toho křesla na chodbě. Začínala jsem se nudit a mít úplně zlikvidované nervy, vytáhla jsem si svůj telefon. Abych řekla pravdu, svůj mobil nenávidím a nejradši bych ho hodila někde do kanálu, ale vyskytuje se tu ta skutečnost, že by mi nový nikdo nekoupil. Zapojila do něj sluchátka a pustila si Linkin park, jak já je miluju. Jsou hned druzí v seznamu mých oblíbených známých osobností hned po skupině Avengers. Já a Ronie jsme do avengers úplní blázni. Kéž bych měla možnost se s nimi setkat. Strašně se mi líbí Kapitán, někdy Ronie lituji, že ho nemůže vidět je tak nádherný a co že má zhruba 100. Já mít sto, vypadat takhle, vůbec se toho dožít, tak skáču tři metry vysoko. To období kdy jsem Ronie litovala, už mám tak nějak za sebou snažila jsem se na to nemyslet a zbytečně ji nedeprimovat. To mě dovedlo k myšlence, proč asi skočila. Že by náhodou přepadla, jsem rovnou vyloučila, protože její rodiče nechali schválně vyvýšit zábradlí pro tyto případy. No a já o vlku a on za dveřma. Do nemocnice vlítli Roniini rodiče. Na její mámě bylo vidět, že drží slzy na krajíčku a její otec se ptal na recepci kde je a jak na tom je. Jak jsem ji uviděla, vytáhla jsem si sluchátka z uší a mávala na ně. Ani nevím co jim mám říct. Už jsem se nadechovala, že začnu s popisováním, co se stalo. Ze sálu vyšel doktor. Všichni tři jsme se k němu přiblížili. "U této slečny je vůbec zázrak, že přežila ten pád, ale má vnitřní krvácení, které bohužel nedokážu zastavit, potřeboval bych mnohem vyspělejší techniku a tu bohužel nikdo nemá. Je mi to líto, ale slečně zbývá odhadem asi měsíc života." poslední věta nás všechny zaskočila, vyhrkli nám všem slzy do očí. Tím jako chtěl říct, že o svoji nejlepší kamarádku přijdu? Prosím, že to byl vtip, že jo? No doktor se tak netvářil. Měl kamenný výraz ale byl tam náznak toho, že ho to mrzí. Sakra. Proč ona. Proč si musel někdo tam nahoře umínit, že má asi málo zničený život. Její máma se zhroutila a museli ji převést na ošetřovnu, nedivím se jí i já měla na mále a hodně jsem se musela hlídat, abych to vůbec zpracovala . "Romano, jdi se domu vyspat a děkuju ti za všechno, co jsi pro ni udělala." řekl mi její táta a já usoudila, že má pravdu ani jsem si nevšimla kolik je, bylo půl desáté večer. Šla jsem domů pěšky. Chtěla jsem si zavolat taxíka, ale potřebovala jsem se projít a vstřebat všechny informace které se přihrnuli jen za toto odpoledne. Přišla jsem domů, máma na mě chtěla řvát, kde jsem byla, ale všimla si mého výrazu a nechala mě být. Vešla jsem do pokoje, sedla si ke stolu, přeprava si hlavu dlaní a sledovala ty věci kolem. Někdo zaklepal na dveře a otevřel. Byla to máma a nesla dva hrníčky, podle té vůně jsem usoudila, že je to kakao. Jak já miluju kakao, ale teď jsem po něm neskončila jako normálně a nevypila ho na ex. Mamka mi ho položila na stůl a já začala míchat lžičku ten úžasné vonící nápoj, v mém oblíbeném hrníčku s logem Avengers. Mamka se mi posadila na postel a usrkávala ze svého hrníčku. " Zlato copak se děje, jsi nějaká skleslá?" ach jak já miluju tu češtinu lepší slovy než skleslá, bych nenašla možná, už by se dalo použít jen na dně, ale to bylo vedlejší. Začala jsem ji popisovat, co se stalo a u toho jsem brečela a popíjela už jen vlažné kakao.
O tři dny později
RONIE
Zdál se mi šílený sen, že jsem vylezla na zábradlí balkonu a skočila dolů. Začínala jsem se probouzet. Ale cítila jsem nějakou divnou 'vůni' tohle rozhodně nebyl můj pokoj. Ach jo tak ráda bych zjistila, kde to jsem. Chtěla jsem si stoupnout, ale tak strašně mě bolela záda, že jsem se o to radši ani nepokoušela.
Ahoj. No tak jak vidíte Ronie nám to přežila ale s 'menším' háčkem. Doufám ze mě za to neukamenujete, ale všechno to má svůj význam to potom pochopíte v budoucnu. ;-)