Prázdný Pohled (Avengers) /probíhá korekce/

*26.Kapitola*

Steve;
Sedim u ni už druhy den , porad se neprobrala. Bruce řekl ze jakmile se probere ma tak 14 hodin života. Je mi toho tak líto. Proč zrovna tahle krásná divka. Najednou se pohnula. Nebyl to nějaký výrazný pohyb, jen svým prstem pohnula tak o centimetr. O par sekund později zamrkala. "Ronie, slyšíš mě?"otočila na mě hlavu. "Steve?" řekla naprosto potichu. Těchto pět písmen me naprosto rozveselilo patovala si mě. "V klidu Ronie jsem tu s tebou, zavolám Brusovi ze si se probrala." vzal jsem ze stolecku telefon a našel Brusovo číslo. Z telefonu se ozvalo ospalé "Ano Steve? Co se děje tak nalehaveho ze me budis ve dvě ráno?"UPS moje chyba, nepodival jsem se na hodiny. "Nebudeš tomu věřit, ale probudila se!!" řekl jsem radostně. "Úžasné. Hned jsem tam." ukončil hovor a já si sedl zpátky do křesla vedle postele. "Jak jsem se sem dostala? A jak to že vidím?" "Hlavně teď buď v klidu, osvobodili jsme tě od Lokiho a Tony ti vyrobil novou kameru kterou ti Bruce hned aplikoval." udělal jsem krátký přehled co se za poslední dny stalo. Ty dny co tu ležela byly...no vlastě nevím jaké byly jen jsem tu sedel s ní. Z přemýšlení mě vzbudilo otevírání dveří. Ve dveřích stál Bruse a hned za ním Tony, Clint, Nataša a Thor. "Nedali se odbýt." Bruse si asi všiml mého pohledu na ostatní. "A co, to nevadí. Nebo vadí?..Ronie?" "Nic se neděje, já vás mam všechny ráda."
Ronie:
když jsem se vzbudila,seděl vedle mě Steve. podle kruhů pod očima tu seděl asi dost dlouho. chtěla jsem mu říct, aby si šel na chvíly odpočinout ale bolel mě každý pohyb. Poté tam vtrhli i ostatní. Vyprávěli mi o tom jak se o me báli. Najednou mě něco napadlo. "Bruse kolik mám ještě času?" najednou zůstalo ticho z toho jsem usoudila ze odpověď nebude příliš pozitivní. "Mužů tady na chvíli byt s Ronie osamotě?" otočil se Bruse na ostatní. Ti s litostnýmy pohledy odešli. Jakmile zaklaply dveře Bruse si povzdechl a otočil se na mě. "Ronie vůbec nevím kde začít a jak ti to říct. Tvoje nemoc se rapidně zhoršila takže již nemůžeš opouštět budovu je to jen z bezpečnostních důvodů a jde tu hlavně o tebe. No mas před sebou tak 14 hodin." tak tohle me uzemnilo. Ale co jsem mohla čekat. "Samozdrejme jsme se domluvili s Furym ze tyto dny s tebou stráví cely tým a nikdo nebudeit žádnou misi. Máš nějaké přání čím by jsme ti zvedli náladu?" chvíli jsem přemýšlela a snažila se zadržet slzy které se mi draly do očí. "Dejte mi hodinku samotnou a pak bych si něco zahrála, nejakoustolbi hru, ale ted prosím bych chtěla byt chvíli sama. " Bruse jen kyvnul na souhlas a pomalui začal odporovat hadičky. Potom mi pomohl se posadit a nakonec jsem i chodila. Pak odešel. Došla jsem k psacimu stolu a z něj vytáhla par papíru. Napsala jsem jim každému zvlášť dopis. Šlo to těžko už u druhé věty v prvním dopise me bolela ruka. Nakonec jsem to vsak dokázala nějak sepsat všechno. Každý papír jsem nadvakrát prehla a napsala něj jméno. Nakonec jsem napsala jeden společný Kréty jsem mela v plánu jim ještě přečíst. "Jarve?" "Ano slečno Ronie." "Řekni všem ze už muzpu přijít." ani ne za pět minut tu všichni seděli všem jsem jim řekla at si sedmou na postel a ze jim všem chci něco říct. "No asi vám nemusim ani říkat proč tu sedíte, než se úplně rozloučime a já odejdu ani nevím kam, chtěla bych vám něco přečíst, před chvíli jsem to napsala. Ahoj všichni. Když vám tohle čtu znamená to, ze jsem se nenastvala a nerpsthla tento ,asi můj poslední, dopis vejpul. No ale vraťme se k tomu vo vám chci říct. Jako první vám chci poděkovat za všechno co jste pro me udělali. Byli to ty nejlepší dny mého života. Jako další at tu nesedime moc dlouho a já nezacnu bulet jako podzimní obloha se vám omlouvam za všechny ty problémy a hlavně ten s Lokim. Nevím co víc bych vám tu mela říct snad jen to obrovské DĚKUJI co vám chci říct." tomto jsem ukončila svůj monolog. Přeložila jsem papír a podívala se na ostatní. Nataša se dost dlouho držela ale najednou vystřelila ke mne jako střela a objala me tak silně ze me málem udusila. "Ještě tu mám pro každého zvlášť dopis, ale ten si prosím otevřete až vas nadobro opustim. Nevím čím to je ale za tu dobu co tu jsem jste mi strašně prirostli k srdci. Opravdu nejde ani říct jak moc vám děkuji.... No ale ted už pojďme hrát. Co jste našli pěkného.?" "Dostihy a Sázky"zakřičel nadšením Clint. Usmala jsem se a šla s ostatními do obýváku. Šla jsem poslední vedle Steva. Najednou me chytl za ruku a otočil si me k sobě. Spojil naše rty do dlouhého polibku. "Ronie já to asi nedokážu. Nemůžeš me opustit. Já tě potřebuju.Já tě miluju. " Objal mě , tiskl si me k sobě a nechtěl me pustit. "Steve já vim, taky s tebou chci zůstat, ale nejde to já.." začala jsem brecet ještě chvíli jsme tam stáli. Ostatní už odešli, asi nám chtěli dát soukromí za co jsem jim velmi vděčná. Najednou ze dveří obýváku vykoukla Toniho hlava. "No kde jste vy dva zamilovanci čekáme na vás. " mustili jsme se a šli za nima. Tam už byla uprostřed stolu nachystána hra. Všichni jsme hráli, sice je to hra pro šest ale my jsme si tam přidali jednu postavičku. Thor měl ze začátku problém s peněžní ze místo stovky dával Nataši tisíc, ale potom už to bylo lepší. Meli jste vidět Toniho bezradny pohled když na konci hry zkrachoval. Byla to úžasná hra, ale seděli jsme u ni asi čtyři hodiny, což znamená už jen deset hodin. Začínala jsem mít depku. Už me nebaví tu jen sedět a čekat na smrt. Chtěla jsem mít dlouhý život možná dvě děti. Žili by jsmfe někde v horách. Do oči se mi trvaly slzy , ale tentokrát už jsem je nemohla zastavit. "Ronie, co se děje!?" otocil se na mně Clint. No a hned za nim všichni ostatní. "Bude to bolet?" "nad čím to přemýšlíš?" zeptal se Thor. "Nad smrti." "To nikdo neví." řekla smutné Nataša. Brecela jsem jako malí dítě. Všichni kolem mě udělali hromadné obětí. Když me pustili šla jsem si pro piti, ale v jakmile jsem udělala tři kroky podlomili se mi kolena. Rozmszla jsem se o zem. "Všichni ke mne hned přiskočili. Steve me vzal do náruče a položil na gauč. " mohla bych si promluvit s Natašou?" všichni souhlasně odešli. "Copak se děje Ronie?" počkej. "Jarve si tu?" "Ano slečno ." "chci aby jsi tento rozhovor nahrával aby mela Nataša důkazy." "jistě slečno."
Ahoj tak nevím jestli to bude ještě vůbec někdo číst když jsem měsíc nic nepřidala s na mou obranu jsem byla na tom nejlepším táboře

U

ž nás čekají jen dvě kapitoly. Tak zatím čuuuuus❤❤❤❤❤❤❤