Zimní pohádka v b moll

I.

Už tak dlouho hustě sněží, sníh padá na střechy věží,
v téže temné zimní kráse zvláštní věc se stala kdys.
Říkáte si, co se stalo, ne, nebylo toho málo,
těch tajemství, jejichž stín vám nevyjeví žádný spis,
událostí jedné noci, všechny mají zvláštní rys:
toť černý pták a plno krys.

Představte si palác zdobný, na náměstí hledí do tmy,
v jednom sále září svíce, zdejší hrabě slaví dnes.
Na náměstí plocha ledu, hejno ptáků vzlétá vpředu,
mužů, dívek jasné líce tvoří z lidí hustý les,
sbíhá se jich stále více, nazouvají brusle dnes,
koná se dnes ledový ples.

Pouliční osvětlení náměstí v pohádku mění,
v led se snáší vločky sněhu, smích tu zvoní, hudba zní.
Bruslení je krásné, ladné, všechno kouzlo zdá se snadné,
v jemných šatech vyšívaných dívka tančí, mladík s ní,
valčík v párech skýtá něhu, vločky tančí, padá sníh
a hudba jen, mráz noci v ní.