Living With Bad Guys #(Mafiánův Zajatec)

"Miluju tě"

Pomalu jsem otevřela oči.
Opatrně jsem se dala do sedu a dávala pozor, abych se zraněnou nohou moc nehla.
Podívala jsem se kolem sebe. Nikdo tu není. Dveře byly zavřené a všude bylo ticho. Ani za dveřmi jsem neslyšela hluk.
Prostě hrobové ticho.
Začalo mě to zneklidňovat.
Přece jenom to byl krušný den.
Nebo aspoň včera.
Přestala jsem přemýšlet a pomale se zvedla. Jenom mi to trošičku znemožnila poraněná noha.
Zavrtěla jsem nad tím hlavou a pomale stoupla, ale hned zase sedla na zadek. Docela dost mi vystřelovala bolest z lýtka. Podívala jsem se na lýtko a bylo čerstvě obvázané. Zjistila jsem to podle toho že to nebylo moc přeležené a naprosto čisté. Kdybych to tam měla nějakou chvíli nebylo by to tak jasně bílé.

Sice jsem byla vysílená, ale měla jsem dost síly na to abych ještě jednou vstala a nějak se dobelhat ke dveřím. Ke vší smůle bylo zamčeno. To snad ne. Pomyslela jsem si. Začal jsem bušit
na dveře.
Nikdo se neozývá, tak jsem to zkoušela ještě chvíli. Pořád nic.
Povzdechla jsem si a unaveně se dobelhala zpátky na gauč.
Ani jsem si nesedla a někdo odemknul dveře. Vešel do pokoje doktor. Poznala jsem to podle oblečení.
"Ach, už jste vzhůru?" divil se.
Něco si zapisoval. Sedl si na židli vedle gauče a pořád něco psal na papír. "Tak.." odložil papír. "Nebudu se vás ptát jak se cítíte, ale chci se vás zeptat.." nedokončil to, protože se rozrazili dveře a v nich stál Nick. Vypadal naštvaně a zároveň ustaraně. Když mě uviděl ulevilo se mu. Došel ke mě a objal mě a já mu to opětovala.
Byla jsem ráda že ho vidím, ale bylo na něm znát že nespal měl velké kruhy pod očima.
Nechám vás o samotě." řekl doktor a odešel. "Myslel jsem si že se už neprobudíš." nad tím jsem se jen pousmála. "Ale už jsem vzhůru a v pořádku, jestli se to tak dá nazvat." oba jsem se lehce zasmáli. potom jsem si vzpomněla. "kde je vůbec ta holka, ta Lili?" připomněla jsem si její jméno. od té doby co jsme se rozdělili jsem ji neviděla. "je v pořádku, je u ní Dave. Už se z toho dostává." přikývla jsem. Byla jsem ráda že je v pořádku. Už nechci vidět umřít dalšího nevinného člověka. "A víš ty co?" podíval se na mě. "Mam docela i hlad. Co by si řekl na to že si dáme něco k jídlu?" zeptala jsem se. Mám opravdu veliký hlad. Nick se tomu zasmál. "Tak pojď už taky padám hlady." pomalu jsem vstala a cestou do kuchyně mě Nick podpíral.

V kuchyni mě položil na linku naproti ledničky. Nick otevřel lednici a podíval se na mě. "Tak co si dáš? Dáš si omeletu, toast nebo.." přemýšlel.
Já věděla co si dát. "Dám si lívance." podívala jsem se na něho. "Tak fajn." vyndal všechny potřebné suroviny, zamýchal je dohromady a dal se do práce lívanců. Byla celkem zábava ho pozorovat. Když mu něco spadlo, nebo nepovedlo, hrozně se zakřenil nešlo se mu nesmát.
Chvilkami jsem dostávala i záchvaty smíchu. Jednou nebo dvakrát jsem se nabízela že mu pomůžu, ale trval na svém.

Když bylo hotovo a lívance byli polité javorovým sirupem, Nick mě ještě vzal do náruče a odnesl mě na židli ke stolu.
Konečně jsem mohla ochutnat lívance. Byly výborné, možná trochu připálené, ale jenom trochu.
Pochválila jsem mu je a ani jsem nemrkla a už to bylo ve mě. Nick se nestačil divit. Zatímco já jsem jedla, on si zatím udělal jenom toast.
Divila jsem se že mu to stačilo.
Celou tu dobu jsme byli potichu. Možná jsme prohodili jedno nebo dvě slova, ale ani jeden jsme nemluvili o včerejšku. Ani jsem o tom nechtěla moc mluvit.

"Poslyš Mio, jestli si chceš nějak popovídat o tom co se stalo včera tak.." viděla jsem na něm jak ho to ničí. Šlo vidět jak se mu o tom nechtělo mluvit stejně jako mě, nechtěla jsem se k tomu vracet.
"To je v pohodě" začala jsem, ale Nickova reakce mě překvapila.
"Ne to není v pohodě Mio, snažil se tě zabít a nepřestane s tím dokud tě neuvidí mrtvou. Je to všechno moje chyba." začal mluvit hlasitě a zoufale. "Už nikdy ho nenechám aby ti ublížil. Už ne." tyhle slova už skoro šeptal a uklidnil se. Začala jsem ho hladit na zádech, mě to vždycky pomáhalo a jak se tak dívám, na něho taky.
Měl skloněnou hlavu a když byl zcela klidný podíval se na mě.
Nemohla jsem to vydržet. Ten jeho výraz, sice to byl smutný výraz, ale vypadal jako anděl. Vím zním ujetě, ale prostě to nešlo. Políbila jsem ho jen tak lehce, jestli s tím souhlasí.
Opětoval mi to a nebyl to ten vášnivý polibek, byl něžný a láskyplný.
Najednou se odtáhl a to co řekl mě posadilo na zadek, i když jsem seděla.
"Tak moc tě miluju, nechci o tebe přijít."
"O mě nikdy nepříjdeš. Miluju tě." a líbání začalo od znova.

***

Tak pokračování příště,doufám že se vám to líbilo a dobrou noc!:D :)

Omlouvám se za chyby, jestli tam je VELKÁ hrubka, dejte vědět hned to opravím. Dneska jsem to VŮBEC nekontrolovala.
:)