Living With Bad Guys #(Mafiánův Zajatec)

Co teď?

Než začnete číst, tak bych vás chtěla poprosit, jestli by ste si nepřečetli moje 2 nové příběhy, ohodnotili a okomentovali :)) story se jmenujou:

Revenge

Snad se vám to bude líbit:)

_________________________________________

Uběhli tři dny, zatím jsme na nikoho nenarazily a právě teď jsme v menším městě, v jednom motelu.
Každý den brzy ráno odjíždíme a pozdě večer najdeme motel a nebo hotel.
Jezdíme kolem měst malých nebo velkých a nebo narazíme i na nějakou obci, ale to jenom zřídka.

Ale právě teď už dvě hodiny s Minou přemýšlíme vymýšlíme plán co bude následovat, kam půjdeme a co by sme dělali kdyby nás našli.
Seděli jsme na posteli v jednom hotelu, není to zrovna žádný pětihvězdičkový hotel, ale zatím postačí.
"Já už nemůžu... Jsem tak unavená..." řekla jsem a sklouzla z postele na zem.
Mina už se taky sotva držela na nohou, ale z posledních sil ještě šla pro telefon aby mohla objednat večeři.
Zatímco Mina objednávala, jsem se šla osprchovat, sice mi to šlo těžce a pomalu, ale za čtvrt hodiny jsem byla osprchovaná a oblečená v černém tílku a riflových kraťasých.
Moc jsem se chtěla převléct do pyžama, ale musíme být připravené. Bohužel. Ani se v tom nedá pořádně spát, všude všechno škrtí.
Mina leží na postely a čte si noviny.
Její rána už je skoro zahojená, takže se už nebojím tolik o její život jako před 3 dny.
Podívám se na hodiny co jsou na zdi naproti kuchyně. Byla skoro půlnoc.
To se mi snad zdá! Za 5 hodiny budeme muset zase vyrazit.
Jak Se najím, tak zkusím ještě usnout aspoň na hodinu.
Zrovna zazvonil zvonek.
Mina najednou obživla a snad i rychlostí blesku běžela ke dveřím.
Otevřela dveře.
"Zdravím, vaše objednávka.." slyšela jsem takový ženský hlas.
"Jo děkuju a nevíte..." o něčem se bavili ani jsem je nevnímala jenom sem si vzala jídlo a už sem se o nic nezajímala.

Když jsem dojedla jídlo, šla jsem si lehnout.
Mina ještě jedla, ale už měla skoro snědené.
Zavřela jsem oči a hned jsem usnula.

Zvonil budík.

Od teď nesnáším budíky víc jak předtím. Pomyslela jsem si.
Budík zvonil dál.
"Mino... Mino vypni ten budík.." mluvila jsem ještě ospalým hlasem.
Nic. Budík zvonil dál.
To už jsem dostala rapla a vyskočila z postele abych vypla budík.
Tak a je klid.
"Mino sakra.." otočila jsem se k posteli kde spí Mina nebo spíš kde by měla spát.
Mina nebyla v posteli. Začala jsen se bát.
"Mino..?" začala jsem.
Podívala jsem se ven, ale co to?
Slunce už dávno svítilo.
Vždyť by ale mělo být teprve 5 hodin ráno.
Rychle jsem šla do kuchyně se podívat na hudiny.
Bylo 11:00 dopoledne.
"Co to?" řekla jsem si pro sebe nahlas.
Šla jsem se podívat do koupelny. Nic.
Zkusila jsem to ještě do kuchyně. Nic.
Obývák. Nic.
"Mino?.." chtělo se mi brečet. Nemám auto, peníze a ani Minu.
Najednou jsem si všimla lístečku na naočním stolku.
Vzala jsem lísteček do ruky a začala číst.
'Mio, omlouvám se, ale musela jsem odjet.
Už jsem to nemohla vydržet musela jsem se setkat znova se svou rodinou.
Vedle dopisu je karta.
Můžeš si jít vybrat.
Peněz je na účtu dost.
PIN: 2840
Opatruj se. Mina.
PS: Nehledej mě. Odjeď do Evropy, tam budeš aspoň na chvíli v bezpečí.
Pas je v šuplíku.'
Nechápala jsem to. Proč zrovna teď mě musí opustit.
Zmačkala jsem dopis a hodila ho na zem.
Byla jsem naštvaná. Co si o sobě sakra myslí?
Že si jen tak může odejít kdy se jí za chce?
Měla jsem vztek, ale hned na mě začalo doléhat zoufalství.
Co budu dělat?
Kam půjdu?
Jak se mám dostat až do Evropy?
Začala jsem brečet a nemohla jsem přestat.
Po 5ti minutách jsem se už uklidňovala.

Co teď?

Ale počkat.. Mina psala že pas je v šupliku.
Rychle jsem došla k šupliku a tam jsem našla pas.
Byla tam moje fotka ale jiné jméno. 'Rosemarie Michaelson.'
Jak ji mohlo napadnout zrovna rohle jméno, no to je vedlejší spíš by mě zajímalo kdy ten pas zařizovala.
Neznáme se až tak dlouho.

Zatímco jsem nad tím přemýšlela, jsem se oblékla do šatů(obrázek)
Přece jenom jsem zjistila že je venku skoro 30°C a upletla jsem si cop na levou stranu. Vzala jsem si kabelku přes rameno v ní pas, peněženka s kartou a proto že sem si nezapamatovala PIN tak i ten dopis.
Obula jsem si conversky a odešla.

***

Omlouvám se za chyby:)