Phan- V životě nám chyběla láska!

4.díl

Dan se rozhodne, ze už stačilo. Vyjde ze stínu a přejde ke skupince.

"Díky moc, já už si ho tady převezmu." řekne jim. Ti jen něco nesrozumitelně odpoví a potácivě se odplazí chodbou zase pryč. Dan poté shlédne na Phila, který tam stále sedí a s úsměvem nepřítomně zírá před sebe.

"Tak pojď do postele, nádhero." řekne mu a vytáhne si ho na nohy.

"Nazdar!" zablekotá opile Phil, sám se otočí a vydá se opět pryč z bytu.

"Tak prr!" zavrčí Dan a přitáhne si ho zezadu k sobě.

"Ty už nikam nejdeš.. a myslím, že mi ráno ještě poděkuješ." řekne mu do ucha. Na to se Phil ohlédne a upře na něj své velké modro zelené oči. Dan jen polkne, ale nic už neříká a ani ho nepouští.

"Fajn." řekne nakonec Phil smutně. Jemně se mu vyvlíkne a míří do koupelny. Dan si oddechne, že je vše v pořádku a konečně zavře dveře, aby mu Phil už neutekl. V tu chvíli se nad sebou zarazí. Jak tohle sám myslel?

Přejde do svého pokoje, oblékne si pyžamo a rozestele postel. Po chvilce uslyší, jak se otevřou dveře od koupelny. Dan si není jistý, jestli to Phil sám zvládne, tak ho jde radši zkontrolovat. V půli cesty se ale zarazí a musí se ovládat, aby si zachoval stále stejný výraz.

Phil proti němu totiž kráčí pouze v ručníku, omotaným ledabyle kolem boku. Jeho chůze je ale velmi kulhavá, tak si Dan vůbec není jistý, jestli ručník vydrží. Phil si ho však ani nevšimne a dojde k sobě do pokoje. Dan v tu chvíli váhá. 

Přesto se ale vydá k Philovi do pokoje a mírně nakoukne. Phil stojí u skříně zády k němu a vytahuje si pyžamo. Najednou rukou uvolní ručník a jedním plynulým pohybem ho nechá spadnout na zem. Dan se rychle s hořícími tvářemi odvrátí.

Proboha! Jak někdo může být takhle krásný! Zakřičí v duchu. Už se nad sebou ani nezaráží. Je mu totiž jasné, co se stalo.

 Zamiloval se do Phila.