Dan a Phil jsou nejlepší kamarádi, co žijí společně v jednom bytě v Londýně. Co se ale stane, když už jim nebude stačit status kamaráda a budou chtít něco víc?
Bude to ta nejhorší chyba, kterou kdy v životě udělají... a nebo zjistí, že k sobě vždy...
Ahoj! Tak tady mám novou delší kapitolku. Je tam přidaných i pár obrázků na oživení, tak snad se bude líbit! :)
Z pohledu Dana
"Aha." řekne zaraženě Phil.
"Tak díky." poděkuje mu a zpátky si lehne s rukama přes obličej. Dan ho celou dobu ostražitě pozoruje.
"Víš, možná by jsi měl vysvětlit Tylerovi, co se tady právě stalo, aby z toho nevznikaly nějaké drby." ozve se po chvíli Phil a Dana v ten moment mrzí, ze mu nevidí do tváře a nevidí tak jeho pravé pocity, ale je si jistý, že se červená a tak on sám jen něco zamručí na odpověď.
"Bože, pořád ležím v tvé posteli!" zahuláká Phil po chvíli a s viditelnou námahou se zvedne. Danovi se zadrhne hlas, když si uvědomí, jak roztomile Phil vypadá v tom pyžamu s medvídky a s rozcuchanými vlasy. Chvíli na něj jen zírá, jak kráčí ke dveřím, než ho napadne, co udělá.
Už když Phil stojí u dveří, tak otevře pusu a je sám ze sebe překvapený, jak náročné to pro něj je.
"Já.. Phile?" začne pomalu.
"Ano?" odpoví hned rychle Phil s rukou na klice a otočí se s výrazem, který donutí Dana pokračovat.
"No, nechtěl by jsi dnes zajít do té nové restaurace, co se tady v ulici otevřela minulý týden?" zeptá se nakonec a je sám ze sebe překvapený, jak klidně jeho hlas zněl, když on sám v duchu křičel.
Phil vypadá pěkně zaraženě a chvíli nic neříká. Dan ani nedýchá. Ano, mělo by to být rande. Ale kdyby se zeptal takhle, tak vůbec netuší, jak by Phil zareagoval.
"Uhmm, jo.. jasně půjdu moc rád." řekne nakonec, hned odvrátí tvář a odejde. Dan si je v tu chvíli ale jistý, že na jeho tváři zahlédl úsměv. Pak už sebou jen znovu praští do postele a spokojeně se usměje.
Tak a teď už to jen nezkazit.
Už k večeru začíná být Dan pěkně nervózní. Co si vzít na sebe? O čem si budou povídat? Je to snad poprvé, co je až takhle z nějaké schůzky vynervovaný a ještě ke všemu s Philem! S Philem, kterého zná takovou dobu, s Philem, s kterým strávil snad všechny nejkrásnější a nejdůležitější okamžiky svého a jeho života. S Philem, který stál vždy po jeho boku a nikdy ho v ničem nenechal samotného. Když o tom tak přemýšlí, tak pravděpodobně Phila miloval už od začátku. Stejně jako Phil jeho.
Dan celý den Phila vůbec neviděl. Nejspíš ležel celou dobu v posteli a snažil se dostat z kocoviny. Tyler odešel hned po obědě. Dan mu sice vysvětlil, co se stalo, přesto viděl Tylerovi v očích, že mu nevěří. Ale tak co! Stejně s Philem plánuje mnohem víc než jen přátelství! Okřikne se Dan v duchu.
Tohle ale nebylo to jediné, co Dan v Tylerovi viděl. Je možné, ze by tam byla i žárlivost? Uvažuje Dan. Je pravda, ze by to spoustu věci vysvětlovalo, přesto tomu Dan nemůže uvěřit.
Dan se nakonec rozhodne pro černé rifle a černý svetr(obrázek nahoře), o kterém ví, že se Philovi líbí. U vlasu stráví podstatně více času než obvykle a jasně si uvědomuje důvod. Chce se Philovi co nejvíce líbit. Přeci, tohle je ta jediná šance. Buď se dají s Philem dohromady a nebo to vše skončí. Žádné "mezi" neexistuje.
Už když je skoro hotový a upravuje poslední nedokonalosti, zaslechne hluk i v Philově pokoji. Dan se pro sebe usměje, když si představí, jak Phil běhá ve spěchu po svém pokoji. Poslední dobou to dělá opravdu často. Danovi však zamrzne úsměv na tváři, když zaslechne obrovskou ránu a hned po ní tlumené nadávání.
"Do pampelišky!" Ještě zaslechne, než vběhne do Philova pokoje s očekáváním toho nejhoršího.
"Co se stal..?" vykřikne, zadrhne se mu však hlas, když si všimne Phila, který stojí mezi pár knihami, které leží okolo něho. Phila, který má oblečenou pouze tmavě modrou košili a poté je jen v černých boxerkách. Phil na něj taky jen zírá. Hned se mu ale tváře zbarví do červena, když si uvědomí, v jaké pozici se nachází.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Co se stalo?" zeptá se Dan a stojí ho hodně sebeovládání, aby udržel oční kontakt s Philem a nesklouzl níže. Phil jen něco zamručí a snaží se zakrýt. Proto rychle vyhledá rifle a bleskově si je obleče. Dan neví, co v tu chvíli dělat, tak jen čeká na Philovu odpoveď.
"Cože? No, umhh, chtěl jsem si podat žehličku na vlasy, ale nedosáhl jsem na ni. Opravdu nechápu, kdo ji tam tak vysoko dal." začne Phil, který se dívá kamkoliv jinam než na Dana. Ten v tu chvíli ztuhne. To on ji tam dal. Philovi to ale říkat nebude.
"A tak jsem chtěl na tu skříň vylézt a omylem jsem srazil poličku s knihami." vysvětlí Phil a rukou mimoděk ukáže na hromadu knih na zemi. Danovi v tu chvíli začnou cukat koutky, než se naplno rozesměje. Tohle se může stát vážně jenom Philovi. Ten na něj jen překvapeně a snad i trochu omámeně pohlédne, než se rozesměje taky. Dan pomalu k Philovi dojde. Ten v tu chvíli ztuhne, ani se nepohne a nepokrytě na něj začne zírat. Když je Dan už u Phila, tak se natáhne a jelikož je o něco vyšší než on, tak snadno žehličku vezme a dá mu ji do ruky. Přesto se ale poté z místa nepohne a jen shlíží na Phila, kterému se v očích jasně odráží očekávání.
"Děkuji." ozve se nakonec Phil a jako první uhne očima a kousek odstoupí a dopřeje si tak sobě i Danovi trošku osobního prostoru. Dan se hned vzpamatuje a po dlouhé době se zase nadechne. Zvláštní. Ani si neuvědomoval, že ho zadržuje.
"Já.. ehm.. zarezervoval jsem nám místo na osm hodin, tak máme ještě tak hodinku času. Tak nemusíš spěchat." řekne nakonec a rychle vypadne z Philova pokoje. Ještě chvíli a musel by ho už povalit na tu postel a nikdy ho z ní nepustit. Stačilo jen málo a políbil by ho. A jen pomyšlení na to s ním dělalo divy.
