Na pokoji s šílenci

Na zadečku to bylo šťavnaté

I když byl soustředění neuvěřitelně stupidní program, se Zorou a Janet se z nás stala nerozlučná trojka Když jsme jednou přišly z oběda, ani jsme nemyslely na to, že bysme dělaly kraviny jako první den, protože sice byla večerka už v devět a budíček o půl osmé, ale my jsme stejně chodily spát tak v jedenáct a vstávaly v šest. A k tomu přidat všechny běhací hry a zkoušky a asi se nebudete divit, že v poledňáku jsme si jenom povídaly. Zora pletla náramky z gumiček, Janet z bavlnek a já jsem drhala. Dárek pro dědečka. A k tomu jsme si povídaly. Zjistila jsem, že Zora je nejlepší kamarádka ségry nebo že Janet bude ve třídě se Zořinou spolužačkou. Pak nám něco říkala Janet. Pořádně jsem ji neposlouchala, pořád něco mlela, je neuvěřitelně ukecaná. Když jsem ji chvilku poslouchala, říkala zrovna něco o prdění. Že průměrně si člověk prdne třináctkrát denně. Sice nám to přišlo jako blbost (mimochodem  jsme to další den počítaly a každá jsme si prdla aspoň třicetkrát, no jo, jsme divný) a dostaly jsme hroznej záchvat smíchu. A většinou když se člověk směje, už se mu pak rozhodně nechce odpočívat a u nás to nebylo jinak. Já jsem spala ve spodu dvoupatrovky a Zora měla postel hned vedle. Tak jsme tam skákaly, běhaly po pokoji a smály se. Nakonec to zabila Zora, která nám vyprávěla, jak měla někde na škole v přírodě s holkama v pokoji prdící koutek. Tak jsme ho zavedly taky. Prostě vždycky, když se někomu chtělo prdnout, musel jít tam. Byla to sranda.

Večer po zkoušce a spoustě prdů jsme byly na pokoji. Teda Zora s Janet a já jsem šla na záchod. A na chodbě stála jedna holka, co je na pokoji s těma nejhoršíma fiflenama a někomu volala. A zrovna když jsem kolem ní procházela, tak říkala něco, z čeho já jsem rozuměla na zadečku to bylo šťavnaté. Měla jsem co dělat, abych se tam nerozesmála. Tak jsem rychle doběhla do našeho pokoje, zabouchla za sebou dveře, svalila se na zem a začala se strašně chechtat. Po nějaké době, kdy jsem byla schopná aspoň mluvit, jsem holkám řekla, co jsem právě slyšela. Hádejte, co následovalo, můžete jednou. Další a snad ještě horší záchvat smíchu. Ach jo, dnešek je vážně nějak zakletej. A nebo jsme my retardi, to bude asi o něco pravděpodobnější.

Po dlouhé době je tu zase další kapitola této šílené povídky. Ale chceme ji psát společně, což je i tak docela nemožné.

Chňo Chňo,
Vaše Rakato a JwinnT