Na pokoji s šílenci

Epilog

Poslední zkouška v tomhle roce, to bude fakt zábava. Totálně se mi sem nechtělo a byla jsem hrozně unavená z debilní školní olympiády. Jako "nejúžasnější překvapení" nás vzal Michael na zmrzlinu. Jakože bylo extrémně trapný, pochodovat si takhle v obrovské skupině po městě a navíc ani  ta zmrzlina nebyla dobrá.

Až když jsme se vraceli, uvědomila jsem si, že tohle je poslední zkouška se Zorou a Janet než přestoupí do největšího sboru. my jsme uprostřed a pod náma jsou ještě jedni mladší. A kromě společných koncertů, kterých je -jak jsem si později uvědomila- sakra málo, nebudu mít ve sboru nikoho. S Nikoho nebudu moct otravovat, S nikým nebudu moct blbnout ani bavit se. Čeká mě prostě rok plný... vlastně ničeho. naštěstí jenom rok, potom budu taky přestupovat, nebo to aspoň Michael říkal. A jestli ne, tak už se na to asi vykašlu, nebo budu aspoň doufat, že přijdou nějací dobří nováčci. 

Když jsem přijela domů, byla jsem celá taková... asi smutná. Nikdy jsem nebyla moc výřečná, ale teď jsem skoro s nikým nemluvila. Fakt mě to štvalo.

A je to tady. poslední díl téhle retardované knížky. Chystáme další díl, ale už tak půl roku, takže uvidíme, co z toho nakonec bude. Díky, že jste tuhle kravinu četli, my jsme to psaly opravdu jen pro zasmání. 

Rakato a Jwinnt