Na pokoji s šílenci

Skřítci

Další den začal katastrofou. Hned po snídani začínal program. Tentokrát tam byly dvě holky z vedení a vysvětlovaly nám program na celý den. Prostě jsme si vylosovali lístek se jménem někoho ze sboru a tomu jsme měli ten den nějak pomoct nebo u udělat radost. Že máme být jako hodní skřítci. To samo o sobě sice je kravina, ale dala by se z toho udělat sranda. Ale já si nemůžu vylosovat nikoho normálního. V celém sboru je pět kluků a já jsem si vytáhla toho nejblbějšího. Vždyť to přece nemůže být pravda. Ten papírek jsem si ještě několikrát přečetla, jestli to není chyba. Obrátila jsem ho vzhůru nohama a na druhou stranu, ale pořád jsem tam viděla jeho jméno. Zora ani Janet se netvářily nijak zvlášť nadšeně, ale rozhodně ne tak nešťastně jako já. Asi měly štěstí a mají někoho normálního.
Zbytek programu už jsem nedávala pozor a jenom jsem nadávala, proč jsem tam vůbec jela.
Sice jsme si neměli říkat, koho jsme si vytáhli, ale nemyslím si, že by v celém sboru byl někdo, kdo to opravdu dodržel. Tak jsem zjistily, že Zora má Emily a Janet Mary. A já toho debila. Radši sem ani nebudu psát to jméno, ještě teď se mi z toho dělá špatně. Slíbily jsme si, že dopoledne při zkoušce a programu budeme vymýšlet, jak ty lidi potěšit a na obědě nebo v poledňáku to dáme dohromady. Tak jsem celý půlden přemýšlela, v hlavě mi přeskakovalo, co všechno umím vyrobit, ale nic z toho nebylo vhodný pro kluka.
Holky na tom byly podobně. Neměly nic. Abych nezapomněla, měli jsme si všímat i toho, jestli někdo pomáhá nám a večer že si to řekneme. Na mě byli všichni kromě Zory a Janet hnusní stejně jako vždycky, takže už jsem si vymýšlela, co jim večer řeknu.
Ani jedné z nás se nechtělo za těma lidma chodit, tak jsme se dohodly, že jim prostě něco položíme před dveře. To nebude tak trapný. Nakonec Janet dávala Mary v krabičce bonbóny, Zora dala Amy nějaký náramek a já jsem tomu debilovi složila origami ptáčka. Dělala jsem to asi třikrát, protože se mi to nikdy pořádně nepovedlo. Ale nakonec to vypadalo vážně hezky. Tak jsem tam napsala jeho jméno a dala mu to před dveře. Dlouho si to nebral, tak jsme na něho byly zaklepat. Pak jsme samozřejmě hned utekly. Hádejte, co se stalo potom. Ten idiot to nepochopil! On toho ptáčka rozložil a nechal ho ležet na chodbě. To mě tak strašně naštvalo, já jsem si s tím dala takovou práci. Ještě večer, když jsme ukončovali ten program, říkal něco jako: "No já jsem tam měl ňákej zmačkanej kapesník... Ach jo, to je debil.