Na pokoji s šílenci

Rozřazování

Další den jsme po hnusné snídani vyrazili ven na hřiště. Byla jsem nevyspalá, protože i když byla večerka už v devět, usla jsem až někdy kolem jedenácté. Na hřišti nám řekli, že se budeme muset rozdělit do skupin, vlastně ani nevím, proč. Chtěli nás rozdělit tím nejstupidnějším způsobem, losováním. Prostě jsme si každý vytáhli jeden barevný papírek. Stejně jim to nevyšlo. V jedné skupině byli všichni kluci, takže je pak museli rozhodit do ostatních skupin. K nám šel ten největší idiot. Ale byla jsem s Janet, aspoň že tak. Zora byla ve skupině, kde byly ty nejhorší fifleny. Ale ten kluk u nich nebyl takovej vůl jako ten u nás. Pak nám dali čas na to, ať vymyslíme název skupinky, scénku a nakreslili cosi jako počítadlo bodů s motivem našeho názvu. U nás zase všechno vymyslela Janet. Ne že by mi to nějak vadilo, nemusela jsem nic dělat.
Po několika hodinách jsme se shodli na tom, že se jmenujeme Mimoni a naše scénka byla totálně o ničem. Ale všichni včetně mě byli šťastní, že už to máme za sebou.

Poledňák mě zachránil. Se Zorou a Janet to bylo prostě super. Zora si pletla náramky z gumiček, tak mě taky něco naučila. Ale pak nás to přestalo bavit a tak jsme dělaly různý kraviny. Skákaly jsme po postelích, lítaly po pokoji a chodily na balkón, což bylo zakázané. No a neobešlo se to bez menšího průseru. Přišel nás seřvat Michael.
Že prý co to děláme za randál, že máme ležet a v nejlepším případě spát. Tak jsme mu svatouškovsky slíbily, že do konce soustředění se z našeho pokoje neozve v poledňáku nic než oddychování a všechny tady ty kecy. Zbytek poledňáku jsme přežily jakž takž v klidu.
Po poledňáku nás zase vyhnali ven. Dam jsme po družstvech dělali různý závody. To nám docela šlo. Jediný, co nám fakt nešlo bylo předávání míčů. To bylo hrozný. Nakonec jsme byli všichni tak unavení, že jsme se radovali, když nás zavolali na svačinu.

Po svačině jsme měli první zkoušku. Napřed nás nejmladší Michael rozdělil do hlasů. Já jsem byla ve stejném hlase jako Zora. To je super. Sedla jsem si vedle ní. Chodí už do sboru přes tři roky, takže se od ní budu chytat. Janet je sice stejně stará jako Zora, ale taky je tam poprvé. Ale Michael ji zařadil do jinýho hlasu, škoda.

Ano, zato šílenost se opravdu rodí v našich mozečcích. Jak jsme říkaly, jsme retardi.

Vaše JwinnT a Rakato