IV. Kapitola

183 12 0
                                    

Neodpověděl mi. Ale i přesto jsem si k němu sedl a pokusil jsem si ho k sobě přitáhnout. Ale nešlo mi to tak snadno, ale nakonec se mi to povedlo. Držel jsem mu hlavu na svý hrudi. Snažil se ode mě odtáhnout, ale držel jsem pevně.

"Yoshiaki pusť mě. Chci bejt sám. Jdi si za ním."

"Co to říkáš? Myslíš za Markem?"

"Jo. Ten se k tobě hodí mnohem víc než někdo jako já."

"Cože?"

"Slyšíš ne? Hodíte se k sobě. On vypadá víc mužněji."

"Co to povídáš? Jak to myslíš, že se ke mně hodí víc?" Nevim proč, ale když jsem s Kyem tak se chovám úplně jinak.

"Ježiš. Co na tom nechápeš?! Viděl jsem vás jak se k sobě máte. Jen nechápu proč jsi ses se mnou vyspal? Máš jako nějaký heslo. Vyspat se nějakym sousedem?"

"Co to meleš za blbosti? Kruci jak jsi na tohle vůbec mohl přijít?"

"Jak už i předtím tě zval na večeři."

"Ale to si dělal srandu. Marek je můj dlouholetej kamarád. A dnes ode mě odcházel tak pozdě, protože se rozešel se svým přítelem se kterým byl sedum let. Tak jsem ho vyslyšel a potom mě poprosil jestli by mě mohl obejmout. Tak jsem ho nechal aby mě obejmul no a pak jsi přišel ty. A vysvětli mi jak jsi přišel na to že se s Markem k sobě hodíme víc než my dva?"

"Co-cože? Ty sním nic nemáš?"

"Ne. Už jsem ti to včera řekl. Miluju jenom tebe."

"Opravdu? Omlouvám se. Opravdu jsem se choval jako úplnej blbec. Promiň."

"To nic. Hlavně když jsme si to vyříkali." Vzal jsem jeho bradu mezi palec a ukazováček. Uviděl jsem jeho krásné oči celé obrečené. Jemně jsem mu je otřel a jemně ho políbil. Obejmul jsem ho. Pevně jsem ho držel i on mě obejmul a znovu se rozbrečel.

"Kyo proč zase brečíš?"

"Protože tě tak miluju až jsem z toho blázen."

"Ale no tak. Nic se nestalo. To spíš já žárlim na každýho kolem tebe. Nemůžu ani myslet na to kolik mužů je kolem tebe v práci. Tohle je poprvé co jsem se tak moc zamiloval na první pohled."

"Opravdu? Já-já tě opravdu moc miluju."

"Já tebe taky."

"Yoshiaky můžu tě políbit?"

"Proč se ptáš hlupáčku." Nahnul se ke mně a políbil mě. Úplně jemně se otřel o moje rty. Už se odtahoval, ale já si ho znovu přitáhl za zátylek a znova ho začal líbat. Po chvíli nám oboum docházel kyslík, tak jsme se odtáhli.

"Chyběl jsi mi Yoshiaky."

"Ty mě taky." Přitáhl jsem si ho k sobě a pevně objal. Lehli jsme si a v objetí jsme usnuli. Kdy by taky neusnul vedle někoho koho miluje. Když jsem s Ky(em) tak jsem romantik a to mě docela štve.

Ráno jsem se probudil a Kyo vedle mě už nebyl.

"Kyo? Jsi tu?" Žádná odpověď. Kruci kam se vypařil? Že by dnes musel do práce? Vstal jsem z postele a šel se porozhlídnout po bytu. Nikdo nikde. Najednou jsem uslyšel, jak někdo otvírá dveře. Šel jsem se tam podívat. Kyo byl ke mně zády. Přiblížil jsem se k němu co nejblíž a čekal, až se obrátí.

"Áááááá. Ty ses už vzbudil?"

"Jo. Promiň, nečekal jsem, že všechno pustíš na zem, když se lekneš." V duchu jsem se smál, ale ve skutečnosti jsme měl zase ten svůj pokerový výraz.

Soused Od VedleKde žijí příběhy. Začni objevovat