S Yoshiakym už jsem skoro 5 let. Vlastně dnes je to už 5let. A pořád mě překvapuje. Když si vzpomenu, co mě napadlo, když jsem ho hned na první pohled uviděl. Přestěhovali jsme se do většího bytu. Dokonce jsem přemluvil Yoshiakyho k tomu abychom si koupili rybičky, i když jsem ho původně přemlouval ke štěňátku, ale k tomu se Yoshiaky vyjádřil dost jasně.
Připravuju večeři k našemu výročí. A přitom se tak zasnívám na naše začátky, na naši první noc, když si vzpomenu na tu krásu tak mi naskakuje husí kůže bylo to tak vášnivý na první noc. Jak se zasnívám tak si ani nevšimnu, že se blíží hodina kdy už má přijít Yoshiaky.
Najednou mi zazvoní mobil. Trhl jsem sebou, jak jsem se lekl. Kouknu na display a tam 'Yoshiaky'. Zvedl jsem mu to.
"Ahoj miláčku." Pozdravím ho jako obvykle.
"Ahoj. Bude ti vadit, když dnes příjdu trochu pozdějš zlato?"
"Cože??"
"Promiň, ještě musim něco vyřídit. Já vim, že dnes máme výročí, ale tohle je důležité. Neboj bude to jenom chvilka."
"Tak dobře, ale opravdu jenom chvilka."
"Neboj se. Bude to opravdu jenom chvilka."
"Dobře. Budu na tebe čekat teda déle miláčku."
Rozloučili jsme se a já šel teda ještě do připravit večeři.
Je půl osmí a Yoshiaky ještě pořád nikde. Už jsem byl trochu naštvaný. Když mi Yoshiaky řekl, že to bude jenom chvilka, tak jsem předpokládal max. 10min ale skoro 45 min.? Tak to jsem nepředpokládal. Je osm hodin a Yoshiaky pořád nikde. Byl jsem strašně unavený. Seděl jsem na gauči a hlava mi pomalu padala na polštáře. Po chvíli si už jenom pamatuje na měkkost polštářů.
"Broučku vstávej."
"Hmmm…kdo to je??"
"To jsem já.."
"Yoshiaky….kolik je hodin?"
"Čtvrt na devět. Promiň, že jsem přišel tak pozdě."
"Teda, že je pro tebe hodina a půl chvilka… Tak to jsi mě měl informovat."
"Promiň nakonec to trvalo déle než jsem byl i já informován."
"Tak mi aspoň řekni, proč si přišel pozdě."
"No víč na to je ještě moc brzo, ale můžu ti dát první menší čás." A usmál se. Pomohl mi na nohy a zavedl mě do kuchyně.
"Jé tady se něco plánovalo."
"Jo plánovalo, ale plány se přetrhly, když určitá osoba přišla pozdě."
"Opravdu se omlouvám." A políbil mě. Byl jsem naštvaný, tak jsem po chvíli ucuknul.
"Kyo…"
"Co Yoshiaky?"
"Opravdu se omlouvám."
"Hmm…"
"Všechno nejlepší k výročí." Políbil mě na tvář a dal mi malou krabičku. Otevřel jsem ji a tam byl řetízek 'Yoshiaky+Kyo=Forever' Když jsem to uviděl, myslel jsem, že začnu brečet. A taky mi bylo trochu trapně, protože já měl to samý akorát, že já to nechal udělat na náramek. Skočil jsem Yoshiakovi kolem krku a pak ho vášnivě políbil.
"Děkuji ti Yoshiaky." A podal jsem mu taky krabičku.
"Yoshiaky, promiň, ale měli jsme stejnej nápad, teda skoro. Šťastné výročí." Dal jsem mu to a odešel, že dám na stůl večeři. Dával jsem to na talíře, když mě najednou Yoshiaky zezadu obejmul.
