55 Days With Luke Hemmings [Czech Translate]

Den 42

„Moc malé, moc malé, myslím, že toto je Leai, moc malé, toto je tvoje." Řekla, házejíc  oblečení na hromádku za ní. Luke seděl na její posteli, sledujíc ji jak vyklízela svou skříNˇ. Trvalo to hodiny než konečně našla hromadu oblečení, které ji padlo. „Dobře, moje trička se skupinami si všechny nechám. Tank topy. Ani nevím, co to je." Řekla, brajíc černý kousek látky a hodila jej do kše.  Vytáhla černé šaty s krajkou nahoře, jenž zakrývala její záda a vrch hrudi. „Co si o nich myslíš?" Zeptala se, dávajíc si je ktělu, aby je Luke lépe viděl.

„Jsou pěkné. Měla by jsi je mít na mém pohřbu." Řekl příležitostně, způsobujíc že zařvala.

„O můj Bože, Lukeu! Nemůžeš takové věci říkat!" křikla.

„Proč ne? Stane se to brzy, chci ti jen poradit. Mám k tomu i pár okolností." Řekl a ona si vedle něj sedla, do očí se ji vhnaly slzy.

„Jo, ale co když já ne?" zeptala se a on se na ni podíval.

„Oh, zlato. Omlouvám se. Omlouvám se. Neměl bych nic takového říkat." Řekl a ona zatřásla hlavou.

„Ne, ne. Měla bych se dostat přes to, že tu jednou už nebudeš. Je to prostě těžké, víš? Chci tím říct, že jsem tě viděla každý den od odby, co jsme se potkali a jen pomyšlení, že bych tě už vůbec neviděla je...," odmlčela se a on ji hladil po zádech.

„Promiň." Řekl a pokoj spadl do příjemného ticha, dokud jej Luke nezlomil. „Vážně. Měla by sis to vzít na můj pohřeb." Řekl a ona se zasmála, utírajíc si slzy.

To byl den, kdy ji Luke Hemmings 'pomohl' vyklidit její šatnu.