Den 51

199 37 2
                                    

„Tohle je naposledy, co toto děláme." Poukázal a ona se zamračila, naštěstí byla tma.


„Já vím." Řekla bezvýrazně. Znovu spali na trampolině a tentokrát nebyla Blaze proti.


„Víš co? Dávám ti dovolení, že až umřu, můžeš si tu trampolinu nechat." Řekl a ona si odfrkla. Nenáviděla, když mluvil o smrti, ale teď, když to moc neznamenalo, si zvykla.


„Díky. Budu na ní spát každou noc." Řekla a on se zasmál.


„Dobře." Řekl a on ve tmě našel její ruku, proplétajíc s ní prsty. „Podívej, padá hvězda! Přej si něco." Řekl a oba na pár sekund zavřeli oči, přející si něco, i když oba věděli, že se to kvůli nějaké hvězdě nestane. „Co sis přála?" Zeptal se a ona se zahihňala.


„To ti nemůžu říct!" křikla. „Nestalo by se to."


„Řeknu ti své."


„Ne." Zatřásla hlavou. Řekla by mu to, kdyby se za své přání nestyděla. Přála si, aby žil, i když věděla, že to bylo nemožné a může umřít kdykoliv.


„Poslední šance?" Zeptal se nadějně a ona se uchechtla.


„Neřeknu ti to." Řekla pevně a on se zasmál.


„Dobře." Řekl, přitahujíc si její tělo pomocí své ruky blíže. Určil jim polohu, byli těsně u sebe a on ji políbil na čelo. „Dobrou noc. Miluju tě." Řekl a cítil, že se ji na tváři rozrostl úsměv. 


„Taky tě miluju."


To byla noc, kdy sledovali padající hvězdu.

55 Days With Luke Hemmings [Czech Translate]Kde žijí příběhy. Začni objevovat