55 Days With Luke Hemmings [Czech Translate]

Den 55

Sedla si vedle na něj na nemocniční postel, zatímco on ji prsty prohrábl její dlouhé tmavé vlasy.

„Tak zatraceně moc tě miluju." Zašeptal a jeho oči se zaplniy slzami.

„Nejvíc tě miluju." Řekla, brajíc jeho volnou ruku.

Ticho. Hrál si s jejími prsty a ona nechala svou hlavu odpočívat na jeho rameni. „Hej, Lukeu?"

„Jo?"

„Vážně jsi chtěl, abych měla ten kryt na tvém pohřbu?"

„Samozřejmě." Řekl a oni se jemně zasmáli, ponurná nálada byla vyčnívající oproti skutečnému smíchu.

„Tak moc tě miluju." Řekla a on se usmál.

„Tak moc tě miluju." Zopakoval její slova. „Chci, aby jsi ty a kluci dostali mé věci." Řekl a ona se usmála.

„Řekni to tvé mámě."

„Řeknu." Řekl, volacíj své rodiče. „Blaze a kluci zdědí můj majetek." Řekl a Liz se uchechtlaa.

„Dobře, zlato." Políbila ho na hlavu a on se usmál. Andrew stiskl ruku svého syna a druhou prohrábl jeho modré vlasy.

„Nedotýkej se jich!" Zavtipkoval a jeho táta se zasmál. Všichni seděli pospolu celý den, vzpomínali. Do jedenácté, kdy tempo Lukeova srdce rapidně stalo. Andrew vyběhl z pokoje, zatímco Liz a Blaze seděli v pokoji s Lukem, jedna držela jeho levou ruku a druhá pravou. Dokud se jeho srdce nezastavilo.

Kompletně rovná čára.

Blaze cítila, jakoby ji srdce uvízlo v krku a Liz posmrkla. Stála tu úplně zamrzlá, zírajíc na svého přítele. Když Andrew přivedl doktora, Liz seděla na gauči a Blaze stále stála, držíc jeho ruku. Andrew vzal její ruku.

„Blaze, zlatíčko. Je pryč." Řekl a ona cítila pálivý pocit za jejími očními víčky, slzy se začaly vytvářet. Vydala dusivý vzlyk, zakrývajíc si pusu rukou. Andrew ji dovedl ke gauči, kde s Liz vzlykaly hodiny, dokud nevyvezli jeho tělo a byi jediní, kdo tam zůstal. I když odešli, ona šla s nimi. Šla do Lukeova pokoje, byla tam asi stokrát, ale tentokrát byla sama. A on sem už nikdy nepůjde.

Zadržovala slzy a šla k jeho koši na prádlo pro šortky, jenž byly navrchu. Zastavila se, když uviděla v rohu malý kousek papíru, vyčuhujíc z knihy na stole. Blaze se rozhodovala, jestli ho může vzít. Pochopila, že tu není, aby na ní křičel, tak jej vytáhla. Lehce zalapala po dechu, když zjistila, že je to jeho kresba, kterou mu dala ještě před diagnózou. Kdy všechno bylo v pořádku. Otočila jej a přečetla si datum na zadní straně a Lukeův neuspořádaný rukopis.

'4. Července, 2015: Blaze Johnson. 

Možná láska mého života. Kreslila, což je směšné. Je perfektní.'

Zavřela oči a nechala slzy padat. Nebyl v tomto moc dobrý, ale zajímalo ji, proč to napsal. Oblékla si triko, které měl den předtím, než byl odvezen do nemocnice a jeho tepláky, nepřestala brečet. Došla do jeho postele, vzpomínala na chvíle, kdy tu jen leželi a nic nedělali, ale teď to vypadá jako všechno. Její vzlyky byly hlasitější, když se je snažila utulumit, dokud se neunavila a neupadla do hlubokého spánku.

To byl den, kdy Luke Hemmings umřel.

Tak, toto byl 55. den, ale ještě budou asi  čtyři kapitoly :) Díl je věnovaný @Mary-Sarah-Tommo ♥