Upírova nevěsta

6. Pochopení

Dřív jsem věřila pohádkám, znáte to. Ti dva se potkají a zamilují se, nebo ti dva se nemají rádi a pak najednou pochopí, jenže láska z románů, už tu nebyla. Nikdo už tohle nežil, takže ani já. Věřila jsem, že je to krásné, ten příběh. Ale pak tu nesmí hrát roli jedna věc. Zjištění, že to vlastně celou dobu dělali pro někoho jiného ne pro vás, protože princeznám by se tohle nestalo. Tak znáte to, schováváte se v lese, protože si myslíte, že se vás snaží všichni ochránit před prokletím, které vám někdo způsobil. Utíkáte do cizího města. A pak, když vás ten dotyčný najde, zjistíte, že to byl klam. Oni neochraňovali vás, ale jeho. Au, nezabolelo by vás to. Mě to nezabolelo, protože jsem tehdy pochopila, ale kdybych se to nedozvěděla ve správný okamžik, asi bych křičela a byla zničená, protože všechno by byla lež, ono vlastně i teď je tak trochu všechno lež. Jenže v kousku lži je pravda. V každé věci se dá pravda najít a já jí našla, proto jsem skončila dobře, tak jak jsem měla skončit.

Asi bych vám to neměla říkat takhle brzo, nebo pozdě jak se to vezme, já jsem to zjistila u něj, tedy ne úplně. Zjistila jsem vlastně, že nejsem já ta, co je prokletá, že je to vlastně on. On je ten, co má v sobě prokletí. On si mě nevybral, byla jsem mu přisouzená. Víte, co nechám si to na potom, protože by se to špatně vysvětlovalo.

„CO jsi udělal s Tylerem?" zeptala jsem se zatím klidně.

„Proč tě zajímá?" odpověděl a přitom zatnul pěsti. Vypadal, jako by chtěl skály lámat.

„Co jsi s ním udělal?" opakovala jsem jako smyslů zbavená.

„Žije!" vykřikl a dál se o tom se mnou odmítal bavit.

Nebo víte, co přečtu vám tu část z knihy, co mi tehdy dal do ruky. Byl už psychicky na dně z toho, že se k němu nechci přiblížit na víc jak délku paže. Strčil mi do ruky knihu a seděl na druhé straně.

„Čti, prosím." Zašeptal jen. A tak jsem četla. Tu knihu mám tady sebou, takže vám to přečtu.

Padl den a padla noc. Poslední draluca stanul před otcem. Měl strach jako těch deset před tím. Celý sál ani nedýchal. Všichni čekali na pokyn, aby mohl skončit jako jeho bratři, roztrhán, zničen, vystaven a zabit, za zradu našeho otce, našeho pána. Odpornou zradu a snahu zničit náš svět. Svět plný lidí, kteří chtěli žít v míru a pokoji. A oni to zničili a ten, jenž teď stanul před naším otcem, za to může ze všech nejvíc. Teoderick Werqvin.

„Jsi jen další z těch, jenž tu dnes byli, jenž bláhoví a hloupí zničit tento svět chtěli. Proč bych tebe já měl ušetřit?" ptal se vždy otec. Jeho hlas zněl zármutkem nad ztrátou obětí, ale zároveň zněl klidně.

„Lepší zemřít a být vystaven než sloužit zrádci," řekl tehdy Teoderick. Jeho slova se mu krutě vymstila. Místo kata, vědma byla pozvána. Sudba přidělena. Rod prokletý. Jeho děti odsouzeny k lásce k člověku, navždy jim draluca nebude stačit, láska k lidské dívce bude je mořit.

Tehdy jsem u toho slova zvedla hlavu. Díval se na mě očima, jako by sám byl mučedníkem. Tehdy jsem ještě nechápala, že táta se snažil ochránit jeho a ne mě, že vlastně já vůbec nejsem pro ně důležitá. Ž e ta bestie, jejž v knize nazývají otcem, mě dala do jejich péče, aby umučila Daniela. Ale od té doby jsem to viděla z jeho pohledu. Pochopila jsem Daniela. Jenže naše soužití, nebylo moc dlouhého trvání. Protože nežijeme v pohádce. A Tyler se rozhodl, že svého nejlepšího kamaráda prostě musí zachránit. Oba dva se znali tak dlouho, že znali své skrýše a zvyklosti, takže netrvalo dlouho a objevil se na scéně.

Měla bych být ráda! On žije. Mám tu i důkaz, ale nebylo to milé shledání, jak jsem v duchu doufala. Ve skutečnosti, jsme na sebe v první chvíli jen koukali a jemu v očích běhali blesky, které jsem u něj viděla jen jednou v životě. Než jsem se nadála, povalil Daniela na záda, chytl ho, aby se nekroutil tolik a začal po mě křičet. Nešlo mu o mě. Šlo mu o něj. Když jsem se nepohnula, blýskl se mu v očích znak predátora. Taky přece jen jsou na vyšším žebříčku, a to už něco zanesená. Dal mi to taky jasně najevo, protože na mě křičel jen dvě slova, nebo víc: „Vypadni odsuď," Danielovi se to samozřejmě nelíbilo. Začali se prát. Do teď byl jen překvapený, a co myslíte, vypadla jsem. Ani náhodou, znovu jsem to neudělala.

To co se tam stalo, byla celkem nuda. Já křičela na Tylera, Tyler na mě Daniel na Tyler, Tyler na něj, já zase na Tylera oba na mě. Ani jeden z toho nevyšel potom jako vítěz. Nakonec jsme seděli jen v jeskyni, koukali naštvaně jeden na druhého. Tyler seděl mezi námi jako by se chtěl ujistit, že kletba ani jednoho se nesplnila.

A tak jsme byli tři. Jestli jste si mysleli, že na schovávanou jsem si hrála s Danielem a jemu jsem se schovávala, jste vedle. Schovávali jsme se před tátou Mikem. A před mnohem horším nebezpečím. Před Otcem. Jo a ještě něco, to čím jsem, mi ty dva řekli až hodně pozdě. Ale to zase předbíhám, jak už jsem řekla, jsem hrozný vypravěč, ale začala jsem tak už to dokončím. Právě se dostávám k části, kdy konečně vylezu z toho propadeného lesa, a dostaneme se do města odporu na severu, tajného odporu.