THIS IS A GAME

2. CHAPTER

Pročísla jsem si vlasy a podívala se na budíček na svém nočním stolku. Ukazoval 7:30. Počkat .. 7:30 .. dneska je škola ..

„Sakra!“ Zakřičela jsem přes celý pokoj a vyskočila z postele. Začala jsem hledat gumičku, kterou bych si sepla vlasy. Nerada jsem je nechávala rozpuštěné, ani nevím proč. Vadily mi. Ale ostříhat jsem si je nenechala.

Popadla jsem svůj fialový svetřík a delší, bílé tričko. Někde vespod skříně jsem nahmatala černé legíny a pohodila ke dveřím fialové baleríny. Pomalu jsem se nasoukala do legín a přeběhla obrovskou chodbu z mého pokoje do koupelny, kde jsem se zlidštila. Během pár minut jsem už byla dole v kuchyni a soukala se do balerínek.

„A svačina nic?“ Uslyšela jsem hlas mé matky a protočila oči. Vždycky si našla něco, aby mě zastavila a prohlédla si, jak jdu do školy oblečená. A taky aby mě seřvala za to, co se stalo den před tím.

Nemýlila jsem se. Ihned, jak mi podala svačinu a já ji hodina do kabelky, zadívala se na mě a hodila na mě naštvaný výraz.

„Můžeš mi říct, v kolik si včera přišla?“

„Asi v jednu mami .. prosím, neřeš to. Spěchám do školy.“ Zakroutila jsem hlavou a vyletěla ze dveří dříve, než stačila cokoliv říct.

Vyšla jsem do teplého, jarního rána a uslyšela zvuk mobilu z kabelky. Jen jsem se ušklíbla a přečetla si novou sms, nad kterou jsem se zamračila.

Odpoledne si to vyřídíme. Dočetla jsem a zase mobil schovala. Mohla by to začít brát s rezervou. Je mi 17, chci si užívat život. A ne sedět doma na prdeli a dívat se na fashion show a seriály.

Přejela jsem očima uličku, kterou jsem včera procházela, a zamrazilo mě, když jsem si v duchu představila to, co se včera stalo. Jen jsem se zatřásla a pokračovala dál.

Školu jsem díky bohu neměla daleko od domova, takže jsem si mohla po parku, který je hned vedle naší ulice, pomalu vykračovat. Dala jsem si sluchátka do uší a pustila si „Ride“ od Lany Del Rey. Ta písnička mě neskutečně uklidňovala a nutila mě zamyslet se nad každou věcí, kterou jsem uviděla. Byl to úžasný pocit a taky mi rychleji utekla cesta. Stačilo si jen představit, o čem mluví a zpívá. A byli jste zcela pohlceni do jejího světa.

U školy jsem byla okamžitě a vyšla schody do haly, kde už se začalo kupit více a více lidí a mě ze zadu obejmulo čísi tělo.

„Hayley! Už si ho viděla?“

„Koho?“ Objala jsem svou nejlepší kamarádku a otevřela skříňku, ze které jsem si vzala věci na první hodinu.

„Toho nového kluka.“

„Myslíš, že vypadám na to, že jsem potkala nějakýho sexouše? Jestli je teda sexy.“ Skousla jsem si spodní ret a usmála se.

„Ani nevíš jak. Však počkej, uvidíš ho ve třídě.“ Zasmála se a zamávala další dívce, která se s úsměvem blížila k nám.

„Ahoj Carly, Hayley.“

„Scarlet!“ Usmála jsem se na ni a pořádně ji stiskla. Dlouho jsem ji neviděla, měla doma pořád nějaké problémy a tak .. doufala jsem, že už je to v pořádku.

Samozřejmě, že Carly neudržela pusu zavřenou a všechno jí o tom novém objevu pověděla.

Jen jsem se otočila na podrážce a nechala je tam obě samotné. Zamířila jsem si to do třídy, ve které jsem doufala, že nikdo nebude.

Mé přání bylo vyslyšeno. Třída byla úplně prázdná a já pohodila tašku na lavici a sedla si na parapet okna. Začala jsem přemýšlet o včerejším večeru. No, spíše o dnešním ránu. Co to do mě vjelo? A kdo byl ten chlápek, co mi zachránil krk?

Ještě před tím než zazvonilo jsem si slíbila, že zjistím, kdo to byl. Musím to vědět.

Do třídy začali pomalu kráčet znudění studenti a já se posadila do své lavice. Když vešla Scarlet, usmála jsem se na ni a dál si všímala drobňoučkého učitele, který zrovna vešel do třídy a jedním pohledem celou umlčel.

„Chtěl bych vám představit nového žáka. Jmenuje se Harry Styles.“

Promluvil a já ucítila napětí ve třídě. Zase se bude mít kdo pomlouvat. Pomyslela jsem si, když jsem zpozorovala výraz největší drbny třídy. Jen jsem se sesunula více na židli a překroutila ruce na prsa.

Vešel do třídy a já vykulila oči. Jeho vysoká postava se hodila jako postava pro hráče fotbalového týmu. Byla jsem si více než jistá, že z něj bude hvězda školy.

Jeho kudrnaté vlasy mu nemotorně padali do očí a on si je pročísl a olízl si rty. Vsadila bych se, že právě teď každá holka v této třídě slintá. Hodila jsem očkem po Scarlet ve přední lavici a měla jsem pravdu. Byla jím posedlá.

Vytáhla jsem mobil a při jeho představování začala psát Scarlet smsky.

„Wow, nerozpusť se :D x“

„Bože, je dokonalej.“

„Znáš ho?“

„Ne, ale brzo budu. :3“

„Jen do něj.“ Pousmála jsem se nad poslední smskou a poslala ji Scarlet. Jen se začervenala a naznačila mi, že děkuje.

Když jsem odtrhla oči od mobilu, všimla jsem si pohledu pana Montgomeryho a toho kluka Harryho, který se jen šibalsky usmíval, a strnula jsem. Když jsem se rozhlédla po třídě, hned mi bylo jasné, proč se na mě ti dva dívají.

„Posadím tě vedle Hayley.“ Promluvil pan Montogomery a mě spadlo srdce do kalhot. Vlastně jsem to měla čekat, jinde už místo nebylo. Bože jsem tak pitomá.

Sundala jsem si svou tašku z židličky a nenápadně do ní zpátky vložila mobil.

Harry se k mé lavici každou sekundu přibližoval a na rtech mu pořád pohrával úsměv. Všimla jsem si jeho nádherných, zelených očí, a jakmile jsem to udělala, hned jsem hodila pohledem pryč. Tak tohle ještě teprve bude sranda.