THIS IS A GAME

9. CHAPTER

Když jsem se ráno probudila do krásného, letního dne, něco mi tu nesedělo. Ucítila jsem na svém pase obmotané cizí ruce a vykřikla.

„Dobré ráno.“ Uslyšela jsem jeho chraplavý a rozespalý hlas a otočila se. Když jsem ho tam tak viděla ležet, v mé posteli, byl to hrozný pocit. A taky jsem svým tělem způsobila obrovskou ránu, když jsem se od něj odstrčila a spadla na zem vedle sebe.

„Proboha, máma mě zabije.“ Zašeptala jsem a přemýšlela, co mám udělat s Harrym, který mi ležel v posteli, usmíval se na mě a měl stále zavřené oči. Nepřemýšlela jsem dlouho, rychle jsem vyskočila na nohy a přikryla Harryho peřinou. Trošku jsem to kolem něj rozházela, aby to nevypadalo divně a v pořádku se posadila na postel. Teda skoro v pořádku, docela mě bolely kolena i když jsem přistála na měkkým.

„Co se to tu děje?“ Prudce otevřela dveře do pokoje a já ztuhla. Tohle přece nemohlo projít.

„Spadla jsem z postele .. nic zvláštního.“

„Seš si jistá, že si to spadla ty? Byla to rána, jako by spadla nějaká pětitunová koule.“

„Tak teda děkuju za kompliment a už můžeš zase jít, zvládnu to.“ Procedila jsem skrz zuby a usmála se. Když jsem však uslyšela Harryho tichý smích, úsměv mi z tváře zmizel.

„Co to bylo?“ Zadívala se na mě má máma a já koukla do jejích zelených očí. Byli tak podobné těm Harryho..

„Nic, zasmála jsem se.“ Řekla jsem a pokusila se o stejný tón, jako Harry. Bohužel mi to nevyšlo.

Máma došla k mé posteli a odrhnula peřinu. Asi to neměla dělat, protože byla stejně překvapená, jako já. No, já byla možná ještě víc, když má peřina odhalila jeho nahé tělo v boxerkách, usmívající se na mou mámu v mé posteli. Celá jsem zrudla.

„Dobrý den, jsem Harry.“ Natáhl k mé mámě ruku a neustále se na ni usmíval. Všimla jsem si, jak se snažil být zdvořilý. Ona jí jen stiskla a zadívala se na mě s vyděšeným výrazem.

„Asi bych měla .. jít. Uvidíme se, až se vrátím z práce.“ Zakoktala a vyletěla ze dveří jako blesk. Jen jsem se nadechla, pročísla si vlasy a posadila se na postel vedle Harryho. Super.

„Můžeš mi říct, co tady děláš? A proč seš tu skoro nahej? A v mé posteli? Co se v noci stalo!?“ Valila jsem do něj otázku za otázkou a on se jen zašklebil a změnil polohu – posadil se vedle mě a protřel si oči.

„Usnula si mi u písničky a mě bylo blbý odejít bez rozloučení .. a to buď ráda, že mám boxerky, doma spím nahý.“ Ještě dodal a já na něj vykulila oči. Dobře Hayley, klid. Výdech, nádech. Tohle se vyřeší.

„Mohl si mi napsat smsku. Nebo třeba něco tady na papírek. Anebo mě vzbudit? Všechno bych pochopila víc jak tohle. Pěkně děkuju teda.“ Otočila jsem se ke dveřím a naznačila mu, že by se měl asi alespoň trochu obléct. Bez protestů popadl kalhoty a navlékl si je.

„Ještě se chci zeptat .. nedělala jsem večer něco, čeho bych teď mohla litovat? No, víš co tím myslím.“ Zamířila jsem na něj svůj pohled a on se nahlas rozesmál. Jen jsem svraštila obočí. To se nemůžu zeptat?

„Ne, ale křičela si moje jméno.“ Zašeptal a já na svých tvářích ucítila teplo a to, jak se začínám červenat. No to snad ne.

„Když jsem tě ale začal hladit, přestala si. Takže jsem nevěděl, co mám dělat, protože se mi líbilo, jak si ho křičela.“ Povytáhl pravý koutek rtů do úsměvu a zadíval se na mě. Jen jsem uhnula pohledem a popadla gumičku ze stolu vedle obrovského zrcadla, na které jsem se hned poté otočila.

Když jsem si však chtěla udělat culík, Harry mi jemně stáhl gumičku z ruky a poupravil mé rozpuštěné vlasy.

„Takhle ti to sluší mnohem víc.“ Zašeptal mi do ucha a zanechal mi polibek na krku. Měla jsem z něj až husí kůži. Nenáviděla jsem to, jak byl tajemný.

„Ještě jednou děkuju za to úterý a .. asi bys měl jít.“ Odtáhla jsem se od něj a on mě chytil za boky a přitáhl si mě čelem k sobě.

„Harry .. včera to byla chyba. Už ji nesmím udělat.“

„Líbilo se ti to.“ Svraštil obočí a já na něj hodila nechápavý pohled. Ale ano, měl pravdu, líbilo a hned bych to vrátila. Ale Scarlet je Scarlet.

„Chodíš s mou nejlepší kamarádkou, tohle by si měl zkoušet na ni. A ne ležet mi v posteli.“ Zašeptala jsem a ucítila, jak mnou projela vlna zklamání. On byl její, ona byla jeho. Ne jinak.

Jen tam tak chvíli stál a díval se mi do očí. Milovala jsem tyhle momenty s ním. Když chtěl, tak dokázal být romantický. A to dost na to, aby mě okouzlil. A to bylo špatně.

Pohladil mě jemně po obvodu celé ruky, otočil se a vydal se ke dveřím. Zesmutněla jsem. Ale bože, co jsem vlastně čekala? Že mě začne líbat? Že se o mě bude ještě trošku snažit? Nebo že na mě zkusí ještě něco víc? Rozhodla jsem se to udělat jinak. Chybami se člověk učí, no ne?

Došla jsem před dveře, které už chtěl Harry otevřít, a chytila jeho bradu. Jeho výraz byl pořád stejný, možná s mírným náznakem úsměvu. Už jsem si dokonce i myslela, že věděl, že to udělám.

Zadívala jsem se na jeho plné rty a poté ho na ně políbila.  Nebránil se a já zajela rukou do jeho vlasů a hrála si s nimi. Stejně jako on s mojí zadnicí, kterou vždy na chvíli a mírně stiskl. Věděla jsem, že oba děláme chybu, ale přišlo mi, že to takhle má být. Že k sobě patříme.