THIS IS A GAME

8. CHAPTER

Když jsem své oči otevřela, jako rty byli ještě blíže těm mým. Zadívala jsem se mu do tváře. Pořád se usmíval a čekal na to, až to udělám. Chtěl, abych to udělala já, chtěl poté všechno svést na mě. Ale já nemůžu.

Když už jsem myslela, že podlehnu jeho světle zeleným očím, odtáhla jsem se a posadila se na svou postel.

„Jen jsem ti chtěla poděkovat za to úterý.“

„To byla maličkost. Rád přesvědčuji lidi, aby udělali to, co chci.“ Zastrčil si ruce do kapes svých úzkých džínů a já k němu zvedla hlavu a pozorně sledovala každý jeho krok k mé posteli. Byl jako šelma.

„A skoro vždy dostanu to, co chci.“ Zašeptal a na tváři se mu rozlil úsměv. Cukla jsem sebou nad jeho poslední větou. Začala jsem litovat toho, že jsem tu s ním zůstala sama. Každým krokem, který ke mně udělal, jsem myslela, že vybouchnu hysterií. Opravdu jsem se ho bála, mohl udělat cokoliv.

„Už jsem ti řekl, že se mě nemusíš bát.“ Sklonil se k mému uchu a zašeptal do něj. Trošku jsem zakňourala, když jsem ucítila jeho zuby, zakusující se do mého ušního lalůčku.

„Nemůžu ublížit své nejlepší kamarádce.“ Otočila jsem se svou hlavou k jeho rtům a zhluboka se nadechla. Děsilo mě, jak se jeho výraz po žádnou dobu strávenou tady nezměnil. Pořád se usmíval. A když jsem si vzpomněla na jeho výraz, když jsem ho odmítla ve škole, naskočila mi husí kůže. Vlastně jsem měla být ráda za to, jak je pořád usměvavý. I když to mě na něm asi děsilo nejvíce.

Zadíval se mi do očí a já začala podrobně studovat ty jeho. Nebyli celé zelené, jak jsem si do teď myslela. Sem tam jsem zahlédla i trošku našedlou barvu. V životě jsem hezčí oči neviděla.

„Ty už si to ale udělala.“ Zašeptal a mnou projela vlna strachu, který jsem však na sobě nedala znát.

„Kdy? Kdy Harry? Nepamatuju si to.“ Zašeptala jsem, ale nepřestávala se dívat do jeho očí. Chtěla jsem mu dát najevo, že se ho nebojím. Chtěla jsem, aby na chvilku věděl, jaké to je být ním. Na to, že jsem ho znala jen pár týdnů, mi přišlo, že o něm vím úplně všechno, co chce, abych věděla. Jako by to měl celý naplánované.

„Právě teď.“ Zašeptal a přitiskl se na mé rty. Přestala jsem vnímat svět okolo mě a cítila v ústech jeho jazyk, který se snažil najít ten můj. A taky, že ho hned našel. Připadalo mi, jakoby se naše jazyky spojili v jeden. Věděla jsem, že semnou manipuluje, ale z nějakého důvodu mi to bylo úplně jedno. Chtěla jsem si jen užívat jeho polibky a jeho měkké rty.

Přitáhla jsem si ho blíže k sobě a ruku zabořila do jeho kudrlinek. Chtěla jsem ho mít celého jen pro sebe a nikomu ho nedát. Chtěla jsem, aby tu semnou zůstal a dál mě líbal.

Jeho ruce si mě obmotali kolem pasu, ale já se nebránila a dále útočila na jeho rty. Byli přesně takové, jaké jsem očekávala. No, byli ještě lepší. Byli pro mě jako droga.

„Myslela jsem, že jsme nejlepší kamarádky. Ale já nemůžu být nejlepší kamarádka s kurvou!“ Uslyšela jsem Scarletin hlas ve své hlavě a konečně si uvědomila, co to dělám. Rychle jsem se odtáhla od Harryho a schovala svou tvář do dlaní.

„Bože, jsem kráva. Co to dělám?“ Ucítila jsem první slzu, která se spustila do mých dlaní a posmrkla.

Když jsem ucítila jeho ruce na mém těle, cukla jsem před jeho doteky a zadívala se mu na tvář. Byla bez výrazu, zírající na můj malý kobereček po postelí. Jen tam tak seděl a zíral na zem.

„Já .. asi bys měl jít .. já jsem unavená.“ Popotáhla jsem do sebe další slzy a snažila se ho dostat pryč z pokoje, abych se mohla vykřičet do polštáře, ale to, co udělal, mě překvapilo.

„Give me love like never before...“ Uslyšela jsem známá slova mé oblíbené písně a vykulila oči na Harryho, sedící vedle mě. On ale nepřestával. Jeho hlas byl tak andělský.

„Cos lately I’ve been craving more…“ věděl přesně slova, dokonale znal melodii.

„And it’s been a while but I still feel the same…“ a jeho hlas byl tak čistý totožný s hlasem Eda. Nikdy v životě jsem nic takového neslyšela.

„Maybe I should let you go..“ Tak strašně mě to uklidňovalo a unavovalo. Ani jsem si ti nestihla uvědomit a už jsem ležela v posteli a zírala na Harryho ústa, které stále dokola prozpěvovala stejnou a stejnou písničku.

Proč jsem si o něm myslela, že je to úchyl? Proč jsem ho vlastně neměla ráda? Vždyť je úžasný. Měl pravdu, vždycky dostal to, co chtěl a ani jsem nechtěla myslet na to, na kolik holek už tohle použil. Ani jsem na to nedokázala myslet.

„Give a little time to me, or burn this out…“ Zavřela jsem oči a vychutnávala si každý jeho nádech, každé jeho slovo písničky, které vyslovil. Opravdu to bylo nepopsatelně krásné.

Během pár minut už jsem jeho hlas slyšela jen tak mlhavě a po chvíli už vůbec. Má mysl se vydala na pár hodin do říše snů.