THIS IS A GAME

27. CHAPTER

Vedl mě do míst, která jsem absolutně neznala. Bylo to divné, protože tu žiju už od narození, ale v této části jsem nikdy nebyla.

Nebyla pro holku, jako já, bezpečná.

Odkud vlastně Nick zná Harryho jméno? Nikdy jsem mu ho neřekla a pochybuju, že by se Harry před rvačkou představil. I když Harry je na to dost arogantní. Něco mi tu nesedělo.

„Nicku já .. asi se vrátím.“ Sevřelo se mi hrdlo, když jsem uviděla tmavou uličku před námi, do které mě Nick vedl. Měla jsem ho chytnout a odvézt do nemocnice a ne tohle.

„Hayley, ještě kousek.“ Podotkl a já zaskučela a ponořila se do temnoty. Měla jsem hodně zlé tušení, že se něco stane.

Po chvíli už jsem neviděla ani centimetr od sebe, pohltila nás tma. Nejvíce mě však vyděsilo, když se má ruka vysmekla z té Nickové a já už ji ve tmě nenašla.

„Nicku? To je nějaká hra? Nicku!“ Zakřičela jsem a snažila se ve tmě zaostřit cokoliv, co by mi dovolilo cítit se bezpečně. Avšak to tu nikde nebylo. Temnota.

„Varovala jsem tě, je mi to tak líto.“ Uslyšela jsem v hlavě hlas Scarlet a sevřelo se mi hrdlo. Bylo to, jako by mi někdo kolem srdce nabodal přes milion nožů a stačil jediný nádech nebo pohyb a byla bych mrtvá. A ten někdo byl Nick.

Na pár vteřin mě oslepilo světlo, které se odnikud vynořilo, a já po chvíli zaostřila svůj zrak na kluka s nádherným úsměvem, kterým se mi vysmíval - s pistolí, mířenou přesně do mého srdce.

„Schovej to, nepřijde mi to vtipné.“ Pohlédla jsem na Nicka a přála si, ať se rozesměje, obejme mě a odejdeme odsud. Jeho výraz se však neměnil. Rty měl semklé do úzké čáry a jeho oči propalovaly ty mé.

“Tvá rodinou mou okradla. Zabil jsem je všechny včetně tvé nejlepší přítelkyně a rodičů. Je mi to líto, ale musel jsem to udělat. Musel jsem ti ukázat, jak to bolí, když přijdeš o všechno.”

“Cože?” Nedokázala jsem popadnout dech a každou chvíli myslela, že mi oči vypadnou z důlků a mé srdce vybuchne na million kousíčků, jak začalo bušit.

To přece není pravda, tohle by Nick neudělal, nevěřila jsem tomu! Vždy byl tím hodným, upřímným a skvělým přítelem, tohle nemůže být pravda.

Chtěla jsem něco říct, ale pistole, kterou Nick pevně svíral v rukou a mířil s ní na mé srdce, které mělo v plánu během jediné minuty vybouchnout, mi to nedovolilo.

„Ty se mi líbíš. Nechci ti ublížit. Ale asi nemám na výběr. Víš toho více, než bys měla.“ Zašeptal a nespouštěl ze mě pohled. Pomalu jsem se rozhlédla, kde to vlastně jsem. Pořád jsme byli venku na ulici mezi starým papírem a smetím, vybral si dobré místo na to, aby mě zabil. Byl chytrý, nikdo mě tu totiž nenajde.

„V kapse mi zavibroval mobil a já díky neočekávanosti nějaké zprávy poskočila a chytila se levou rukou za pravé rameno.

Až teprve teď mé myšlenky opět zabloudily k Harrymu. Kde je, když ho nejvíce potřebuju? A co všechno přede mnou ještě tají?

Můj hrozný strach se měnil na malý záchvat a začali mi téct slzy.

Co když Harrymu ublížily? Vzali mi i toho posledního člověka, na kterém mi kdy záleželo?

„Co máš v plánu mi udělat? Mučit mě? Proč mi to děláš? Vždyť jsem ti pomohla, když si to potřeboval!“

„Kvůli tobě jsem skončil 2x v nemocnici! A kvůli tomu tvýmu zkurvenýmu Stylesovi. Obou se vás zbavím. Jeho pomoc už potřebovat nebudu.“

„Pomoc?“ Skoro jsem vykřikla a pochopila, že tohle byla ta poslední věc, kterou mé srdce vydrželo. Ucítila jsem silnou bolest na levé straně prsa, ale nic jsem na sobě nedávala znát. Vydržím to až do konce. Jsem silná.

Jeho ostrý smích proplul mýma ušima jako sklo a já se zatřásla. Až teprve teď mi došli Scarletiny slova. Měla pravdu.

„První tě měl vlastně jen svést. Byla to dohoda. Jenže on se do tebe po chvíli zamiloval, dal se na tvou stranu. Můžeš mi kurva říct, co si s ním udělala? Couro!“ Stačilo jenom zatáhnutí mých vlasů a mé bezvládné tělo se skácelo k zemi.

Vykašlala jsem trochu krve, která se mi roztékala z okraje prokouslého rtu na zem a nahlas zakašlala. Proč tohle Harry udělal? Věřila jsem mu, chtěla jsem s ním žít! A on se přitom podílel na 2 vraždách mých nejmilovanějších! Teda už vlastně tří – Harry Styles, ten, kterého jsem znala já, taky právě teď umřel. A já pro něj neuronila ani slzičku. Hayley, ty seš taková blbka.

„Ukázala jsem mu, co je to žít život a neschovávat se ve stínech jen proto, jakou měl minulost. Dala jsem mu svobodu.“ Zašeptala jsem a pohlédla do tmavě hnědých očí Nicka, ve kterých se odrážel můj obrys ležícího těla, čirá zlost a odplata. Dneska to chtěl všechno skončit, udělá to hned, jak mu to mozek dovolí.

Miloval mě, věděla jsem to od první chvíle, co jsem ho potkala a teď mi to jen dosvědčil každou svou slzou, která stékala po jeho napuchlé tváři. Bylo to tak.

„Nikdy jsem to nechtěl udělat.“ Zašeptal a znovu namířil zbraň na mě, tentokrát byla v měřítku jeho hlava.

„Zabij mě!“ Zakřičela jsem, přivřela oči a čekala na výstřel a bolest, rozlévající se do mého křehkého těla. Během chvíle jsem uslyšela silný výstřel. Skončilo to pro mě, všechno.