THIS IS A GAME

11. CHAPTER

Hodila jsem mobil do kapsy a rozběhla se k parku. Věděla jsem, že tam bude. Sice jsem nevěděla jak, ale prostě jsem to věděla.

Začalo se stmívat a já si sepnula vlasy do drdolu a začala oddychovat. A hledala jsem tělo.

Modlila jsem se, aby ho Harry někam nezatáhl a nenechal ho vykrvácet, nebo tak. Ale to by neudělal. Hrál si semnou.

Uslyšela jsme jemné zakňourání a odhrnula keř přede mnou. Projel mnou strach a začala jsem zhluboka dýchat.

Ležel tam na zemi ve křoví, na oku se mu rýsoval velký monokl a byl celý od krve. Jeho rty, které jsem ještě před pár hodinami líbala, byly úplně zakrvácené a rozřízlé.

„Proboha.“ Zašeptala jsem a začala ho vytahovat ven, přičemž jsem vytočila záchranku. Jak tohle mohl udělat? Slíbil mi, že mi neublíží a udělal to.

Během pár minut už byl nakládán do sanitky a já se celá třepala.

„Víte, kdo to udělal?“ Zavolal na mě sanitář a já ucítila bodnutí u srdce a zhluboka se nadechla.

„Ne.“ Zašeptala jsem a sklopila oči. On jen zavřel dveře od sanitky a pomalu odjel. Jen jsem tam tak stála a zírala na sanitku, která začala mizet.

„Semnou si nebudeš hrát. H.“ Vytáhla jsem mobil z kapsy džínů a začala ťukat odpověď.

„Já? Já nejsem TVOJE hračka. Proč si to udělal?“ Odepsala jsem a hned si četla odpověď. Bylo mi hrozná zima, stála jsem tu jen v triku a byla skoro tma. A nevěděla jsem, co mám dělat.

„Protože si moje.“ Přečetla jsem novou sms a ucítila slzy na krajíčku.

Rozhlédla jsem se kolem a vtáhla je do sebe. On tu je, vím to. Sleduje mě.

Zahlédla jsem u lampy na druhé straně procházející stín, odhodlala se a vydala se směrem k němu. Objala jsem své břicho, byla mi neskutečná zima, ale šla jsem dál.

Třepala jsem se jak ratlík a najednou ucítila něco teplého na svých zádech. Jen jsem si přitáhla jeho sako víc k tělu a otočila se na něj.

„Harry..“ Ucítila jsem jeho dech na své tváři a hned jeho rty na těch mých.

Chtěla jsem se s ním líbat do nekonečna, klidně i celou noc tady v parku, ale nemohla jsem.

Odtáhla jsem se od něj a zadívala se do země.

„Děje se něco?“ Otázal se a já se začala smát.

„To myslíš vážně? Zbil si nevinného kluka.“

„Nebyl bez viny.“ Prohodil a já se na něj vyčítavě zadívala.

„Já to začala, měl by si zbít mě.“ Zadívala jsem se do jeho očí a polkla. Netvářil se moc nadšeně a já konečně pochopila proč. Zavinila jsem to já, ranilo ho to. Ale zřejmě méně než toho kluka, co teď leží v nemocnici.

Chytil mou bradu a pozvedl ji k sobě, abych se mu dívala do očí. Jen zhluboka dýchal a já čekala.

„Nikdy bych ti neublížil.“ Zašeptal a setřel mi kapičku krve z tváře. Podivila jsem se, že je úplně čistý, bez poskvrnky po rvačce.

Chytila jsem jeho ruku do svých dlaní a pohlédla na jeho čerstvé jizvy na kloubech. Když jsem ji jemně pohladila, podivila jsem se, že neucukl nebo tak, jak to měl ve zvyku. Konečně jsem měla šanci zadívat se na ty starší rány.

„Řekneš mi, co se ti stalo?“ Zadívala jsem se na staré jizvy a bylo mi jasné, že pochopil.

Jen se nadechl a s vážným výrazem se díval na svou ruku.

Myslím, že to nebylo téma, o kterém by chtěl mluvit, ale já to chtěla vědět.

„Někoho jsem chránil.“ Zadrhl se jeho hlas v krku a já ho pohladila po tváři.

„Proč se chováš takhle, když seš uvnitř jiný? Proč ze sebe děláš někoho, kdo nejsi? Proč chceš, aby se tě lidé báli?“ Díval se mi do očí, ale já to nevydržela a musela pohlédnout na zem. Najednou mě fascinovali mé conversky a nedokázala se mu do těch jeho zelených očí podívat.

„Nerad mluvím o své minulosti, Hayley.“ Zašeptal a já ho chytila za ruce.

"Něco ti ukážu." Zašeptala jsem a usmála se. Jen se nechal vést mou rukou na mé nejoblíbenější místo na zemi. Když jsem teda nepočítala jeho objetí.

Došli jsme na obrovský kopec těsně vedle školy, na kterém stál obrovský strom s houpačkou z gumy od auta. Jen zíral kolem, nic neřekl. Z tohoto kopce šel nádherně vidět západ slunce a my přišli zrovna na čas, kdy byla obloha posetá hvězdami a barvami zapadajícího slunce.

"Tohle je místo, kde nechávám všechny své emoce vyplout na povrch. Zkus to. Nadechni se a udělej to, co chceš. Dostaň ze sebe to špatné, Harry." Mluvila jsem na něj, ale zdálo se, že nevnímá. Stále zíral do zapadajícího slunce a já mu jemně stiskla ruku, za kterou jsem ho držela.

Po chvíli se natočil ke mně a v tichosti se začal hrát s mou ofinou. Tentokrát jsem zase na západ zírala já a čekala, co udělá. Než slunce úplně zapadlo, jemně mě políbil na rty a přitáhl si mě k sobě.

Tohle bylo úplně něco jiného. Vždy líbal vášnivě, nebral na mě ohled, ale dnes dal prostor mě. Hladila jsem jeho jazyk špičkou svého a sála jeho rty.

Poprvé mě nechal vést samotnou a já si to užívala. Bylo to krásné.

On byl jiný. Věděla jsem to, nebyl tím, za koho se vydával.

A já si slíbila, že z něj tu špatnost dostanu ven. I kdybych pro to měla udělat cokoliv.