Sam odvezla děti k ní domů a doufám,že se o ně postará.Já jsem vešel do pokoje k Saskie.Šel jsem k prázdné posteli a přitlačil ji k posteli kde ležela Saskie.Lehl jsem si a chytil její ruku.Vyprávěl jsem ji všechno,co jsme spolu prožili,s pocitem,že mě poslouchá.Usnul jsem.
Ráno:
Někdo mi klepal na rameno a tišše říkal:,,Pane Bieber,vstávejte.'' Otevřel jsem oči.Usmívala se na mě sestřička.Podala mi tác s jídlem a dodala:,,Snídaně.'' Otočila se a odešla.
,,Děkuju.Za snídani a za to že jsem tady mohl spát.'' Usmál jsem se,když už odcházela.
,,Nemáte zač.'' Neotočila se.
O měsíc později:
Sedím u její postele držím její ruku.Dívám se na její krásný obličej.Její oči,které se právě otevřely.Otevřela oči!
,,Zavolejte doktora.Otevřela oči.'' Zakřičel jsem na ostatní,kteří stáli na chodbě nebo mezi dveřma.Ihned se rozeběhli za doktorem.Mluvil jsem na ní.Když doktor přišel a vyšetřil ji usmíval se na znamení toho,že nejsou žádné komplikace.
O týden později:
Saskie normálně mluví,pohybuje se a tak.Jednoho dne za ní přišel doktor,všechny poprosil jestli by nemohli jít na chodbu.Uslyšel jsem jak se tam baví.Byli tam asi 10 minut.Najednou se otevřely dveře.Doktor vyšel na chodbu a odešel pryč.Vstoupil jsem první.Saskie se na mě usmála a řekla:,,Musím se tě na něco zeptat.Mohl by jsi prosím všem říct ať se jdou třeba naobědvat?'' Kývl jsem na souhlas ,otočil se a řekl jsem ostatním:,,Zajděte si na oběd já tam potom za vámi přijdu.'' Všichni kývli a vydali se do restaurace,byla hned před nemocnicí.Vešel jsem do pokoje a zavřel za sebou dveře.Naznačila mi rukou,abych si k ní sedl na postel.Udělal jsem to.Ona mě chytla za ruku a zeptala:,,Miluješ mě?'' Koukal jsem na ní s otevřenou pusou:,,Ano,miluju tě.Proč se tak hloupě ptáš?'' Zeptal jsem se ji.
,,Víš co když se stane,že jednou zemřu a ty tady zůstaneš s dětmi sám?''
,,O čem to mluvíš?Ty přeci neumíráš.''
,,Ne to ne,ale stejnak.Slib mi prosím,že jestli zemřu dřív než ty postaráš se o naše děti a nedáš je NIKDY k adopci ať se děje co se děje,ano?'' Podíval jsem se na ni a odpověděl:,,Ano,slibuju.'' Usmála se a dala mi pusu.Nechápal jsem co mi tím chtěla říct.Zvedl jsem se a řekl jsem ji:,,Zajdu za doktorem se ho na něco zeptat a hned jsem zpátky.'' Usmála se.Vyšel jsem na chodbu.Na židli seděl doktor se sestřičkou a tišše si povídali.Když jsem jim na znamení zakuckal,podívali se na mě.Sestra se zvedla ze židle a odešla.Doktor se na mě usmál.Začal jsem tedy:,,Kdy si budu moct Saskie odvézt domů?'' Doktor se zamyslel,ale mě bylo jasné,že odpověď už ví.Podíval se na mě a odpověděl:,,Prodělala velmi těžký komat a proto bych si ji tady chtěl nechat co nejdéle.Stále nám nejsou jasné výsledky krve a všech vyšetření,které jsme na vaší manželce udělali.'' Podíval jsem se na něho a řekl:,,Já chci svoji manželku doma,je to jasné?A chci ji tam co nejdřív.''
,,Pane Bieber,jak jsem řekl neznáme výsledky,prodělala těžký komat.Mohl by jste být trošku ohleduplnější.''
,,Pane Finnku nebo jak se jmenujete,jak jste mi řekl,není na pokraji života,tak proč si ji tady chcete nechat?Já jsem ohleduplný,ale vy si ani neuvědomujete,jak moc mě to bolí.Měl bych pro vás pár slov,ale zato my nestojíte.''S těmi slovy jsem se otočil a odkráčel se vztyčenou hlavou do restaurace,než jsem odešel uslyšel jsme za sebou vzdych doktora.Nic jsem neřekl,jen jsem odešel.Co se děje,že si Saskie chce nechat déle v nemocnici.Prodělala komat,ale stejnak,co nejdéle?Dělá si srandu?O čem Saskie ví a já ne??????
ČTEŠ
Together Forever
FanfictionPříběh o lásce, která nemá konce. I když už spolu nejsou, stále po sobě touží... Nemůžou na toho druhého zapomenout... On je ten muž, na kterého čekala celý svůj život. Ona je ta žena, za kterou bojoval celý svůj život. Byla chyba, že se rozešli, al...