Wild life Of Horse {Dokončeno}

Nechte mě!

Přišel k plotu a podíval se na mě. Přilepila jsem uši k hlavě a vycenila zuby. Vůbec se mi nelíbil.
,,Však já tě zlomím" řekl a zasmál se jako něaký šílenec. Toho smíchu jsem se poměrně polekala a přitiskla se na něakého dalšího koně.
Za půl hodiny už byli všichni koně prič. Až na mě. Běhala jsem dokola po ohradě a snažila se utéct. Pak mě to napadlo.
Odběhla jsem na druhý konec. Tam jsem se zastavila a měřila skok. Rozběhla jsem se. Tři kroky, dva, jeden. Skok! Malinko jsem škrtla předníma nohama o ohradu, ale dokázala jsem to!
Rozběhla jsem se. Najednou mě něco začalo škrtit. Nemohla jsem dýchat. Měla jsem něco kolem krku. Ohlédnu se a vidím toho samého chlapa na tom samém koni jako předtím.
,,Ty si myslíš že mi jen tak utečeš?" Křikl a zasmál se. Trhl provazem a ten se mi ještě víc utáhl. Otočila jsem se. On taky a na svém koni odjížděl zpět k ranči. Vzpouzela jsem se ale nemohla jsem dýchat, proto jsem šla postupně za ním.
Zavřel mě do něaké budovy. Skoušela jsem kopat do zdí, volat ostatní, ale nikdo neodpověděl. Začala jsem mít strach o ostatní a hlavně sama o sebe.
Dveře do budovy se rozrazili a vešel dovnitř něaký chlap. Nebyl to ten samý jako mě sem přitáhl. Byl jiný, ale bylo mi to jedno. Odedneška jsem nesnášela všechny lidi.
Mněl v ruce něakou věc přivázanou na provaze. Vzpomněla jsem si že tuto věc mněli na sobě "zlomení" koně. Usoudila jsem že ta věc bude na to, aby mě dokázal lépe chytit.
,,To se ti teda nepovede" pomyslela jsem si. On zavřel dveře a začal se přibližovat.
,,Pojď ke mně" Řekl pomněrně slabým hlasem. Ale bylo v něm cítit soucit a porozumnění.
Nesmím mu skočit na tu jeho hru. Vždy když se přiblížil tak jsem velkou rychlostí od něj odběhla a vykopávala na všechny strany. Užívala jsem si to. On vždy jen přišel ke mně a já mu utekla.
Po chvíli to vzdal a odešel. Když zaklapli dveře tak jsem na sebe byla hrdá. Takhle lehce se ho zbavit.
Náhle se dveře otevřeli znovu a stál v nich on. Tyran...