Wild life Of Horse {Dokončeno}

Dokázala jsem to?

Podívala jsem se ven. Bylo tam hodně takovýchto boxů vedle sebe. Ale všechny byli prázdné. Teda kam jsem viděla.
Skusila jsem tedy kopnout do stěny boxu. Jednou, dvakrát, třikrát. Po čtvrté už prkna ze stěny povolily a sesypali se k zemi.
Prošla jsem dírou ve stěně. Dveře od stáje byli otevřené a tak jsem se opatrně podívala ven. Nikdo tam nebyl.
,,To je moje šance" řekla jsem si. Nadechla jsem se a vyběhla ze dveří rychlostí blesku. Už jsem tu nechtěla být ani minutu. Přeskočila jsem plot ranče a utekla do lesa.
,,Dokázala jsem to!" Raduji se.
,,Ale co ostatní? Nechám je na pospas těm zlosinům?" Přemýšlím dál. Mám zachránit je a nevědět jestli je vůbec najdu a nebo si zachráním vlastní život?
,,Jdu pro ostatní" Řekla jsem si s rozhodnutím.
Oběhla jsem ranč na druhou stranu, tam kde byli pastviny. Rozhlédla jsem se a lehounce zařehtala. Nevím kde jsou, nikdo mi neodpovídá.
Nevzdám se. Skusím to znovu. Slabě mi někdo odpoví. Přiklušu k výběhu a oddechnu si když vidím stádo na pastvině.
Zkouším jim říct ať jdou se mnou, ale neodpovídají.
,,To se semnou nechtějí bavit?" Ptám se sama sebe.
Pak mi někdo zdělí ať jdu prič, že se jim tu líbí.
Zarazila jsem se. Nevěřícně jsem se na ně dívala. Po chvilce se otočila a tryskem zaběhla do lesa.
Uslyšela jsem naštvané hlasy lidí, kteří přicházeli na ranč. Nadávali že jsem rozbořila box a že jsem prič. Pár lidí nasedlo na koně a jelo mím směrem.
Já na nic nečekala a utíkala jsem co jsem mohla. Každičký sval jsem natahovala a nohy dopínala jak jen to šlo. Hříva za mnou majestátně vlála.
Najednou je slyším za mnou. Našli mě. Běžím jak jen můžu. Stromy se kolem mě míhají jako něaké velké šmouhy. Musím dávat pozor, aby mě nesmetla něaká věstev nebo při nejhorší strom.
Najednou zjistím že mě ženou k obrovské propasti. Musela jsem se rozhodnout a rychle.
Skočit a dát se na pospas těm zlosinům a nebo to risknout s něakou šancí na úspěch.
,,Nevzdám se!" Běžím a ještě zrichluji a vypočítávám si kroky.
Z posledních sil se odrazím a letím vzduchem. Slyším jak lidé zastavili své koně na kraji propasti. Ale já stále letím nad ní.
,,Dokážu to" Říkám si když vidím jak se přibližuji k druhému kraji propasti.
Náhle však kraj mizí a já padám do hlubin černé propasti...