Wild life Of Horse {Dokončeno}

Zlomená?

Přišel dovnitř a zasmál se jako šílenec. Nesnáším ho. Ale také se ho bojím.
Mněl v ruce bič (ne takový ten na lonžování, byl takový dlouhý, černý). Práskl s ním do vzduchu a ozvala se obrovská rána. Couvala jsem jak nejrichleji jsem mohla. Narazila jsem zádí na zeď haly. Byla jsem vystrašená k smrti. Vzpomněla jsem si na to jak jako malinké hříbě na stádo zaútočili pumy. Ztuhly mi nohy a nemohla jsem se ani pohnout.
Z myšlenek mě probrala pronikavá bolest na zádech. Lekla jsem se když jsem viděla že u mě stojí Tyran a práská bičem. Znova mě trefil bičem, ale tentokrát na záď. Cítila jsem jak mi moje teplá, rudá krev stéká po mé bílé srsti.
Vyběhla jsem co nejrichleji jsem mohla. On za mnou utíkal a práskal bičem. Prásk! Trefil mě do zadní nohy. Málem jsem se zkácela. Zpomalovala jsem až jsem se úplně zastavila.
On ke mně přišel a řekl: ,,No vidíš i ty se dáš zlomit" a zase se šíleně zasmál. Já se jen dívala do země a hluboce oddychovala.
Ani jsem si nevšimla že mi dal na hlavu ohlávku a táhl mě někam prič. Vůbec jsem nad ničím nepřemýšlela a pokulhávala za ním.
,,To se vzdáš bez boje?! Od kdy jsi tak slabá?!" Honilo se mi hlavou.
,,Já jsem bojovnice a nevzdám se bez boje. Né dnes!" Řekla jsem si.
Vyletěla jsem dopředu, nevšímajíc si mé krvácející nohy, přiběhla jsem k Tyranovi a silně ho nakopla zadníma nohama. On odletěl asi dva metry ode mě. Jak se vzpamatoval tak popadl bič a začal po mně švihat bičem. Nevnímala jsem to že mi rozsekl hlavu nad okem až po nos. Nevnímala jsem tu bolest. Nevnímala jsem ohlávku a vlající vodítko za mnou.Teď jsem se plně soustředila na něj. On když zjistil že jsem se asi úplně zbláznila a že mi bič nic nedělá, podlezl odradu a snažil se utéct. Já skočila za ním. Jenže vodítko co za mnou vlálo se zaseklo o ohradu a mě to strhlo ve skoku k zemi.
Poslední co jsem viděla byla blížící se zem a pak temnota...