Wild life Of Horse {Dokončeno}

Útěk

Útok Pum, odpověděla. A co je to "Puma", ptám se jí. Ale neodpovídá.
Chtěla jsem naléhat ať odpoví, vytrhlo mě hluboké zavrčení. Něco velkého se krčilo ve vysoké trávě. Velmi potichu to našlapovalo a i když tráva kolem byla šustivá ani jedinkrát nebyl slyšet pohyb. Bylo to velké a žluté. Zelené oči tomu svítili. Hbitý, silný ocas švihal kolem těla toho tvora. Uši nastražené do pozoru a napnutý každý sval v těle připravený na okamžitý útok.
Tak tohle je ta puma. Musela jsem se zhluboka nadechnout, zadrhli se mi nohy strachem.
Bylo to ještě horší když jsem zjistila že opodál je další. To už jsem pomalu přestávala dýchat.
Stádo na nic nečekalo, obrátilo se a vydalo co nejdál od hrozby číhající v trávě. Pumy však tohle čekali a rozběhli se za stádem závratnou rychlostí. My utíkáme přez celou velmi rozlehlou louku. Pumy jsou sice vytrvalé, ale po půlhodině běhu toho mají dost. Přestali nás pronásledovat ale my pořád běžíme dál.
Zachvilku však už spomalujeme a ocitáme se na obrovské louce. A od tamtud vychází krásná narůžovělá zář. Je to východ slunce. Zatím co se všichni šli pást, já to pořád sleduji. Nemůžu odtrhnout oči.
Ale když mě maminka zavolá tak k ní poslušně přiběhnu. U ní se zase najím té dobré bílé tekutiny a když mám plné bříško, tak se svalím do trávy a oddávám se temnotě spánku...