Step brother [CZ]

six

Oči jsem nechala stále přivřené a chtěla se protáhnout, k mé smůle ale moje pravá ruka narazila do něčeho tvrdého. Prudce jsem se posadila a zvedla víčka. Seděla jsem na zadní dvojsedačce luxusního auta a na nohách měla přehozenou jemnou chlupatou béžovou deku. Boty byly zastrčené kousek pod přední sedačkou, vyčníval jen nebezpečně vysoký podpatek. Přes přední sklo prokukovaly nažloutlé sluneční paprsky, po jejiž náporem jsem si musela oči. Otevřela jsem dveře a vystoupila. Otočila jsem se rozhlédla se kolem. Přímo přede mnou se mezi stromy rozprostírala menší vila, celá z mramorového kamene s pár bílými detaily a tmavě šedou střechou. V dolním patře byly dvě velká bílá okna, nad každým z nich jedno menší podobného tvaru z dalšího patra a ve prostřed, nad vchodem s dvěma sloupy, jedno menší obloukovitého tvaru.

,,Ty vole," zůstala jsem s údivem stát na místě. Doufala jsem, že dům bude pěkný, ale on je přímo nádherný.

,,Marry, kdyby tě slyšela matka," zasmál se za mnou Ben. Otočila jsem se, abych mu odpověděla. Jeho silueta mi bránila ve výhledu na sytě modré moře, které se napojovalo asi po třiceti metrech na pláž. ,,S Anne teď musíme odjet, mám pracovní oběd a tvá matka pojede se mnou."

Kývla jsem hlavou na souhlas: ,,Dobře," chystala jsem se jít prozkoumat dům ,,jo, a Bene, Luke tu je?" zeptala jsem se.

,,Ohledně Lucase; ano, Marry, je doma. Je u sebe v pokoji, má kocovinu. Místo toho, aby pro tebe přijel na letiště, jel na párty se svými kamarády. S Anne jsme mu dali domácí vězení, takže se aspoň můžete seznámit," mrkl na mě a nastoupil do auta. Nadechla jsem se a vykročila k domu. Otevřela jsem vchodové dveře a ocitla se tak na začátku dlouhé úzké chodby, která se po pár metrech napojovala na točité schody, které nejspíš vedly do horního patra.

,,Po schodech nahoru a do prava," stiskla mi matka rameno ,,druhé dveře."

,,Dobré ráno, matko. Venku jsem potkala Bena, říkal něco o tom, že jedete na pracovní oběd."

,,Dobré, Mario. Ano, včera večer Benovi volali, že má dnes přijet, takže přijedeme nejspíš až večer. Jídlo je v ledničce, kdyžtak si udělej oběd," rozloučila se se mnou a vyšla ven. Během chvilky auto nastartovalo a vyjelo pryč.

Stáhla jsem si spodní lem šatů o něco dolů a vydala se na první schod. U posledního schodu zkončilo i kované železné zábradlí, které mě provázelo schod po schodu. Zvedla jsem hlavu a otočila se do prava, kde na mě přímo koukala velká rodinná fotka. Na čistě zelenou trávu, kde seděl malý chlapec, dopadaly sluneční paprsky a ozařovaly mu obličej. V očích se mu blýskala radost, rty měl pokřivené do velikého úsměvu. Za ním seděl poměrně mladý muž, který svíral ruku překrásné blondýnky s blankytně modrýma očima. V pravo nad dolním okrajem rámu byly černou tuží vyryté písmena a čísla, nejspíš nějaký letopočet. Odtrhla jsem oči od plátna a vydala se do svého nového pokoje. Otevřela jsem dveře barvy dubu a úžasla. Ve prostřed místnosti, přímo naproti dveřím, stála velká postel rozměrů letiště. V čele byly ledabyle pohozené dva bílé polštářky a na druhém konci ležela složená bílá peřina. Po levé straně osvětlovalo místnost velké okno s černým rámem, před kterým visel světle pudrový závěs. Na proti posleli se přes velkou část zdi táhlo zrcadlo, za kterým byla schovaná bílá šatní skříň.

,,Ale, ale, to je prdelka," ozvalo se za mnou, když jsem se zohla a rukama hladila sametově jemný chlupatý kobereček, který zaujímal místo asi tři stopy před postelí. Narovnala jsem se a zaostřila. Ve dveřích stál asi metr pětasedmdesát vysoký kluk s uhlově černými vlasy. Na tváři mu pohrával úšklebek, spodní ret měl zkouslý mezi zuby a ruce zastrčené hluboko v kapsách. ,,Bejbe, ale party už zkončila, neměla bys tu už být. Víš přece, jak Luke říkal, že dnes má přijet ta malá Dylerová."

,,Co prosím? Možná bych ti měla vysvětlit, kdo vůbec -"

,,Ne, bejby, není třeba," otočil se a zavřel za sebou dveře ,,prvně si rychle užijeme a pak vypadneš. Už dlouho jsem si nezasunul, jsem tvrdej jako racek," zavzdychal a začal se ke mně přibližovat. Snažila jsem se couvat, bohužel za mnou stála postel, a tak jsem zkončila rozvalená na bílé peřině. ,,To je ono, už takhle připravená...mmm, to se mi líbí," nalehl na mě.

,,Slez ze mě okamžitě dolů, nebo budeš litovat," pohrozila jsem mu. Nebála jsem se, za tu dobu, co chodím na párty, jsem se naučila bránit sama.

,,Tak kočička vystrkuje drápky, to se mi líbí," sebevědomě se zasmál, než ho moje ruka udeřila do obličeje. Překvapeně na mě pohlédl a chytl se za zasažené oko. ,,Luku, pojď mi pomoct," zakřičel přes zavřené dveře, jak kdyby čekal, že ho někdo uslyší ,,musíš si ji zklidnit, než ti ji tady znásilním." Jen co zavřel pusu, rozletěly se dveře a do místnosti vrazil asi metr osmdesát pět centimetrů vysoký blonďák jen s ručníkem okolo pasu. Břišní svaly se mu rýsovaly, jak kdyby byl kulturista. Luke, můj nevlastní bratr. Velký alfasamec.

,,Pusinko, Alex tě slušně poprosil, aby ses dala na odchod, já tak jemný nebudu. Takže si zbal věci a vypadni, hned teď. Nechci tě tady ani vidět, až přijde princezna spící rozmazlená Marion. Rozumíme si?" zvýšil na mě hlas. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo otevření pusy do údivu. Ani mě nepřekvapil tón, kterým to řekl, čekala jsem to, s jeho zadkem jo, ale spíš to, co řekl. Princezna rozmazlená Marion. Ani moje jméno si správně nepamatuje. Musela jsem se držet, abych nevyprskla smíchy.

věnováno pro @vitajzicek, @mrscoconutjita a @Denny133