Our Mistake │Czech m-preg Larry Stylinson FF│ DOKONČENO

Part 17

*Louis*

Přede mnou stáli Zayn a Liam, kteří horko těžko drželi na místě ožralého Harryho. Byl naprosto našrot. "H-harry?" šeptnul jsem. Všichni se na mně otočili. "A hele, lhář se nás uráčil poctit svou přítomností. Dokonce donesl tu svou tlustou prdel až sem dolů." zachraptil Harry opileckým hlasem. Hodně komolil slova. "Beztak lžeš i o tom dítěti. Chtěl jsi mně jenom využít. Debile! Děvko!" křičel na mně, když se ho kluci snažili bezpečně dostat do postele. Rozmazalo se mi vidění. Na tváři jsem ucítil první slzy. Tak zku*veně moc to bolelo. Bylo to horší než zlomené srdce.

Ráno jsem se cítil, jako by mně někdo praštil kamenem do hlavy. Vůbec jsem nevnímal. Musel jsem vypadat jako zombie. Vedle mně v posteli nikdo nebyl. Sešel jsem dolů a nepřekvapili mně kluci, sedící u stolu v kuchyni. "Ahoj Louisi." usmál se na mně smutně Niall. Jenom jsem zakýval hlavou, což jsem neměl dělat. Bolela jako čert. Postavil jsem se k pultu a začal si připravovat snídani, i když jsem vůbec neměl hlad. Najednou jsem uslyšel kluky za mnou zalapat po dech. Otočil jsem se a uviděl Harryho, stojícího naproti mně. Nebyl nijak blízko, i přesto jsem cítil jeho vztek. Na mně. Jeho oči se zařezávaly do mojí hlavy. Dívali jsme se sobě do očí a stáli bez pohybu. Stáli jsme takhle asi dvě minuty. Nikdo z nás, ani z kluků se nepohnul, nebo promluvil. Bál jsem se i nadechnout. Jako by jediný, nepostřehnutelný pohyb mého hrudníku mohl vyburcovat Harryho. Už to pro mně nebyl milující Hazz, u kterého bych se cítil bezpečně. Tohoto Harryho jsem se bál. Ale nedivil jsem se mu. Harry se poté otočil a odešel nahoru.

S Harrym jsme spolu nemluvili už tři týdny. Když se naši rodiče a sestry vrátili domů, kluci jim vše nějak vysvětlili. Celé dny jsem byl zavřený ve svém pokoji. Nejedl jsem už týden a moje vlasy už byly pořádně mastné. Jenže jsem neměl ani pomyšlení na starání se o něco. Bylo mi všechno jedno. Chtěl jsem to skončit. Jenže jsem byl moc velký srab, abych to vážně udělal. A tak jsem se utápěl v depresích. Každopádně už každá ztrácel nervy z atmosféry v domě. Jednoho rána už toho měli všichni dost. Kluci u nás teď dá se říct skoro bydleli. Také to byli oni, kteří se rozhodli, že donutí mně a Harryho si promluvit. Přivedli mně do obýváku. "Vážně, co je tak důležitého, že jsem musel sejít až tady. Můžu tady potkat Harryho a to nikdo nechce." povzdechnul jsem si. Jenže v sekundě přišel Zayn a za sebou táhl Harryho. Na chvíli jsem zvažoval, že prostě vyskočím oknem. Jak bych s ním měl mluvit, když mám problémy s dýcháním? Slyšíte ně někdo? Nemůžu dýchat! Do nosu se mi dostala Harryho úžasná vůně. "Ne! Došlo mi co chcete udělat a nesouhlasím s tím! Nechci s ním mluvit!" prohlásil Harry. Takže budu muset být já ten, který to začne. Koneckonců, on si myslí, že ho nemiluju. "H-harry, vyslechni mně prosím, já-" "Ne! Jsi mi jedno! Nechci tě vidět!" bránil se. Otočil se k odchodu. Zpanikařil jsem. Ne! Nesmí odejít! Nezvládnu to bez něj už ani den! Nesnesu pomyšlení na to, co si o mně myslí. Musíme si promluvit. "Harry, já-" přerušila mně šílená bolest v břichu. Zakřičel jsem bolestí a spadnul na zem. Slyšel jsem hlasy, ale nevnímal jsem je. Viděl jsem Harryho přiběhnout ke mně, ale to bylo všechno. Mé myšlení kompletně pokryla bolest. Je toto doopravdy můj konec? zeptal jsem se sám sebe, než se mi zatmělo před očima.

****************************************************************************************

584 slov. Ehm, než mně začnete proklínat, nezapomínejte, že jsem zastáncem šťastných konců.

Jak se máte? Co život?

↓↓↓ INFO ↓↓↓

Postupně začnu editovat Voice a opravovat chyby, tak se prosím nedivte. Až dokončím OM, budu editovat i OM.

(Pšššššt, nikomu to neříkejte, ale možná, jenom možná se taky dočkáte překladu jedné anglické povídky :))

↑↑↑ INFO ↑↑↑

Vaše názory?

Mohli by jste zase trošku přidat s těmi komentáři?

Vaše oblíbená písnička právě teď? Moje je stále Lighting od Little Mix ♥

Těším se na Vás u dalšího dílu Vaše Dee ♥