Láska z tábora /w SEBASTIAN, Vojta Drahokoupil a Ondřej Havel (CZ FF)

2. První den na táboře

KLÁRA

„Holky, vstávejte! Zaspali jsme." Řekla teta a nás to probudilo.

„Kolik je?" Zeptala se rozespale Aneta.

„Asi půl jedenáctý a ve dvě máme být na táboře." Řekla a odešla.

„Napíšu Páje co si vezme na sebe." Řekla jsem, když jsem odemykala telefon.

Klára: Pájo? :D

Pája: Ano? :D

Klára: Co si bereš na sebe? :D

Pája: Kraťasy, tílko, sluneční brýle a ty modrý boty.... Vše v modrý :D

Klára: Ok :D Už jsi na cestě? :D

Pája: Už asi dvě hodiny :D Vy? :D

Klára: My jsme zaspali :D Jdeme se chystat :D

„Bereme si to, co jsme měli, když jsme se viděly naposledy." Řekla jsem Anetě a ta hned přišla.

„Tady to máš. Zapomněla si si to tady." Řekla a já se usmála.

„Díky." Poděkovala jsem jí.

Za půl hodiny jsme byli připravení odjet. Nasedli jsme do auta a mohlo se jet.

Já jsem si vzala sluchátka a v mobilu jsem našla písničky od Slzy.

„V zádech tvůj nádech
Zas bdím, když má se spát
Bráním se zdání, že vím
Že ztrácím řád

Ztrácím řád
Ztrácím řád
Už hlavu ztratil jsem
I zbytek ztratím víc, než rád" Hrálo mi Vstříc nekonečnům, ale vyrušila mě Aneta, která mi poklepala na rameno.

„Můžu si půjčit sluchátko? Svoje mám někde v batohu." Řekla a já jí podala jedno sluchátko.

Po třetí písničce mi začali těžknout víčka a já usnula.

„Kláro, Aneto, jsme na místě." Řekla teta a začali s námi cloumat.

„Pojďte ven. Pája už na vás čeká." Řekla a my jsme vyletěly z auta rychlostí světla.

„Tak mi jedeme. Kufry máte tady. Ahoj holky." Řekla teta se strejdou a nasedli do auta.

„Pájo!" Křikla jsem, aby si nás všimla a ona se s úsměvem otočila.

„Hromadný objetí!" Křikla Aneta a už jsme se všechny mačkaly v objetí.

„Celý prázdniny spolu. Tohle budou nejlepší prázdniny." Řekla Pája se smíchem a my jsme souhlasily.

„Dojdu pro bratránka, aby nám pak pomohl s kufry." Řekla a odběhla k červenému autu, u kterého stál asi dvacetiletý kluk.

„Holky tohle je Michal. Michale tohle je Klára a Aneta." Řekla Pája, když k nám došla i s ním.

„Ahoj, holky. Jdeme pro ty klíče?" Řekl s úsměvem a my jsme přikývly.

„Dobrý den, já vám vedu Pavlínu, Kláru a Anetu. Potřebují klíče od chatky." Řekl nějaké paní v kanceláři.

„Dobrý den, nejdříve s nimi proberu, čeho se budou účastnit, a pak jim řeknu číslo chatky." Řekla mile a usmála se.

„Tak se posaďte." Řekla a ukázala na gauč v rohu místnosti.

„Děkujeme." Řekly jsme společně a sedly jsme si. Ona si sedla naproti nám.

„Tak čeho se chcete účastnit?" Zeptala se nás mile.