Stezka odvahy

233 6 1
                                    

Klára

Ráno jsem se probudila asi v 6:30, protože mi někdo napsal. byl to Séba a ve zprávě stálo "přijď ven. Musím ti něco říct..", a tak jsem se rychle oblékla a učesala.

"Co potřebuješ?" Řekla jsem rozespale.

"Je to vážné. Pojď k rybníku." Řekl a už mě táhl pryč.

U rybníku byla deka, na které byla krabice.

"Otevři jí." Řekl a popostrčil mě blíž.

Otevřela jsem jí a tam bylo něco, co mi vyrazilo dech.

Byl to pejsek

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Byl to pejsek.

"Všechno nejlepší k narozeninám." Řekl Séba a objal mě.

"Vymysli jí jméno." Pošeptal mi do ucha.

"Bude to Corny. Jako ta sušenka." Řekla jsem se smíchem.

"Hezké jméno. A je to dárek od nás všech. A už se musíme vrátit." Řekl s úsměvem.

Po půl hodině jsme se dostali zpět a na kraji tábora stál zbytek, který mi taky popřál. Já všem moc poděkovala a šli jsme na snídani.

Corny byla vzorná a seděla u našeho stolu.

Po snídani jsme se šli projít a do oběda jsme dělali blbosti.

Po obědě nás čekal program, takže jsem jí musela zavřít do jednoho z kotců, které tam byly.

Po obědě nás čekal program, takže jsem jí musela zavřít do jednoho z kotců, které tam byly

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.



"Tak a jde se do tělocvičny." Řekl Ondra a my ho následovali.

Po programu jsme měli volno, a tak jsem se šla projít s Corny.

Když jsem se vrátila bylo pět hodin odpoledne.

ONDRA

Přípravy na stezku odvahy probíhají v plném proudu.

Půjde se po svíčkách.
Já, Vojta, Séba a Chris budeme strašit. Na Lukáše zůstalo pouštění.
Budou chodit po jednom.

LUKY

Jsem zvědavý, jak dopadne stezka odvahy.

Šel jsem za vedoucí, abych to všechno probral.

Stezka odvahy

"Tak a jde se na to." Řekl Ondra a kluci odešli.

Já šel probudit Tábor.

PÁJA

Někdo zaklepal, a tak jsem šla otevřít. Byl to Lukáš.

"Vzbuď holky. Za 15 minut buďte u brány." Řekl a odešel

Za 15 minut jsme tam všichni stáli.

"Tak, půjdete stezku odvahy. Půjdete po jednom." Řekl a Klára mi zaklepala na rameno.

"Chceš jít?" Zeptala se potichu.

"Ne, já tam sama nepůjdu. Nemám šanci." Řekla jsem a šli jsme k Lukymu.

"Musím s tebou mluvit." Řekla jsem mu.

"Co se děje?" Zeptal se.

"Já sama nejdu. Nehodlám se tam někde složit." Řekla jsem a on se zamračil.

"Mám tě rád, ale půjdeš sama." Řekl a odešel.

Holky už to měly za sebou a na řadě jsem byla já. Šla jsem jako poslední.

Ze začátku to bylo celkem v pohodě, ale po nějaké chvíli kolem proběhlo nějaké zvíře. Nejspíš srnka. A já se strašně lekla.

Asi po pěti minutách mě něco vystrašilo a to byl můj konec.

SEBASTIAN

Vystrašil jsem Páju a ta se najednou úplně změnila.

Zavolal jsem Lukymu, jestli se něco nedělo už předtím a on mi řekl, že řešily, jestli půjde sama nebo ne. Že to prý sama nedá.

Okamžitě  jsem zavolal klukům, aby přišli k bráně i s holkama.

Když jí holky viděly, málem Lukáše zabily.

Odnesl jsem jí do chatky a celou noc byl u ní, protože jsem si to dával za vinu.

Holky po chvilce usnuly a já celou noc přemýšlel, proč jsem takový idiot a Straším jí, i když vím, že se bojí tmy.

Láska z tábora /w SEBASTIAN, Vojta Drahokoupil a Ondřej Havel (CZ FF) Kde žijí příběhy. Začni objevovat