Láska z tábora /w SEBASTIAN, Vojta Drahokoupil a Ondřej Havel (CZ FF)

5. Holky na rande?

SEBASTIAN

Večer jsem se z Vojty dostal, že se mu líbí Aneta a dnes jí chce poznat na rande. Aneta je opravdu hezká, ale na Kláru nemá. Víťa chce na rande pozvat Páju, ale já nevím, co na ní vidí, protože vypadá zvláštně.

„Jdu na vzduch." Řekl jsem Vojtovi, který tu už asi tři hodiny kouká do stropu.

„Jasný." Řekl a pokračoval ve své činnosti. Vyšel jsem na terasu a něco mě zaskočilo. Naproti na terase stála Klára.

„Dobré ráno, krásko." Řekl jsem jí mile a ona se zaskočeně podívala.

„Ahoj. Já jsem krásná?" Zeptala se mě překvapeně, ale já to nechápal, protože je to nejkrásnější holka, kterou jsem, kdy viděl.

„Ty se mě ptáš?" Zeptal jsem se překvapeně a ona kývla.

„Co kdybychom šli na rande a já ti to tam vysvětlil?" Zeptal jsem se jí nervózně.

„Dobře, ale jak to vysvětlím holkám?" Zeptala se mě.

„O to se postarají kluci. V šest večer se pro tebe stavím." Řekl jsem se smíchem a ona se na mě překvapeně podívala.

„Takže jim to nemám říkat?" Zeptala se.

„Chytrá holka." Řekl jsem se smíchem.

„Tak já jdu do chatky, protože holky za chvíli vstanou." Řekla a odešla.

Po dalších pěti minutách přemýšlení jsem se vrátil do chatky i já.

ANETA

Vzbudila v šest. Pája ještě spala, ale Klára byla pryč.

Když jsem se oblékla tak se do chatky vrátila Klára.

„Kde si byla? Záříš jako sluníčko." Řekla jsem jí překvapeně.

„Sebastian mě pozval na rande." Vypískla nadšeně.

„Dobré ráno. Kdo koho pozval?" Zeptala se rozespalá Pája.

„Dobré, Sebastian pozval Kláru a nás nikdo." Řekla jsem a Klára se začala smát.

„Čemu se směješ?" Zeptala jsem se jí vážně.

„Ničemu. A za dvacet minut je snídaně." Řekla a všechny jsme se začaly chystat.

SEBASTIAN

„Já se bojím, že nebude chtít jít." Říká mi tu Vojta už od mého návratu do chatky.

„Kde je ten sebevědomej kluk, který si věřil ve všem?"

„Ten zůstal v Praze." Řekl nervózně.

„Si fajn kluk, ale musíš si věřit." Řekl jsem mu a on mě objal.

„Díky. Si fakt kámoš." Řekl a já se zasmál.

VÍŤA

Doufám, že mě Pája neodmítne.

„Jdeme na snídani?" Zeptal jsem se holek, když jsem přišel k jejich chatce a ony vyšly.

„Promluvíme si o samotě?" Zeptal jsem se Páji, když jsem jí zaklepal na rameno a ona přikývla.

„Nechtěla by si se mnou jít na rande? Vím, že se moc neznáme a pochopím, když to odmítneš." Řekl jsem a ona se usmívala.

„O tomhle sním od doby, co tě Aneta přivedla k našemu stolu. " Řekla a objala mě.

„Tak v šest večer." Řekl jsem jí a ona se usmála.