Láska z tábora /w SEBASTIAN, Vojta Drahokoupil a Ondřej Havel (CZ FF)

9. Výlet

SEBASTIAN

Celou noc jsem nespal. Jen jsem seděl na židli a přemýšlel, proč jsem takový idiot.

"Ty jsi tu byl celou noc?" Zeptala se mě Klára rozespalým hlasem.

"Ano. Nemohl jsem vůbec usnout." Řekl jsem s úsměvem.

"Ty jsi pako." Řekla a já si k ní sedl.

"Já si to prostě vyčítám." Řekni jsem smutně.

"Ty si to vyčítat nemusíš. Vyčítat by si to mohl jen Lukáš, který se zachoval jako idiot." Řekla a usmála se.

Po chvíli povídání si všimneme, že Pája bez jediného slova zmizela.

LUKÁŠ

Ráno jsem potkal Páju, a tak jsem ji pozdravil, ale ona se na mě ani nepodívala.

Tak tohle jsem zkazil.

VÍŤA

Na snídani jsem byl jako první.
Zabral jsem stůl, kde obvykle sedíme.
Postupně všichni přicházeli. První byl Lukáš a hned za ním přišel Séba s Klárou. Postupně přišel i zbytek, ale Pája furt nikde.

Po snídani jsem šel s holkami do chatky a viděli jsme něco, co jsme nečekali. Pája spala.

"To jako vážně? Vždyť už byla vzhůru. Alespoň podle Lukáše." Řekl jsem a holky se zasmály.

"Tohle je Pája. Ta spí furt."

"Stejně ji budete muset vzbudit. Jde se na ten výlet." Řekl jsem a holky mě vyhodily.

PÁJA

"Co to sakra je?" Vykřikla jsem, když se na mě objevilo něco ledového.

"Já vás zabiju!" Řekla jsem, když se holky začaly smát.

"Klid, měly jsme tě vzbudit, aby jsi se připravila na výlet. Jde se na celodenní procházku po okolí." Řekla Klára a podala mi ručník.

"Dejte mi minutku." Řekla jsem a šla se převléknout.

SEBASTIAN

"Kde je Pája?" Zeptal se Lukáš Vítka, když přišel od holek.

"Spala v chatce." Řekl se smíchem a všichni jsme se přidali.

KLÁRA

Už bychom měli vycházet, ale nikde ani noha.

"Holky, kde je teda sraz?" Zeptala jsem se jich, ale nikdo nevěděl.

"Tak počkáme v chatce. On pro nás někdo přijde." Řekla Péťa a my souhlasily.

Když uběhla hodina, začaly jsme přemýšlet, jestli je nemáme jít hledat.

Nejprve jsme obešly tábor, ale nikde nikdo.

"Zavolejte Chrisovi, aby nám řekl, kde jsou." Řekla Pája, ale nikomu se nechtělo.

"Co jít po té cestě, jak vedla stezka? Pak se rozhodneme, co dál." Řekla Anet a šlo se.

Po hodině bloudění v lese jsme zaslechli nějaké hlasy a šly jsme za nimi.

Bohužel to nebyl tábor, ale nějaká skupinka turistů, a tak jsme hledali dál.

Další dvě hodiny chození a smíchu za námi. Bohužel bez úspěchu.

"Co si zazpívat nějakou písničku?" Navrhla jsme a všechny souhlasily.

Rozhodly jsme se zazpívat Tři čuníky.

Než jsme to dozpívali, Pája se stihla několikrát přizabít a rozdýchaly jsme několik záchvatů smíchu.

Chodily jsme všude možně, ale nikde nic.

Stihly jsme zazpívat spoustu písniček, rozdýchat několik záchvatů smíchu, párkrát klopýtnout a pomluvit celý tábor.

Když se začalo stmívat, vrátily jsme se zpět na tábor a tam se dělo něco nečekaného. Všichni seděli u ohně a zpívali.

"Kde jste byly?" Zeptal se nás Sebastian.

"Hledaly jsme vás po okolí. Bylo se na tom výletě, ne?" Řekla Anet a Séba se zasmál.

"On vám Lukáš nepřišel říct, že se nikam nejde. Celou dobu jsme byli v klubovně." Řekl a zavolal Lukáše.

"No? Jé, kde jste byly?" Řekl mile.

"Ty idiote! Musíš se furt chovat jako malý harant?" Řekl Sebastian a Lukáš se omluvil.

"My jdeme do sprchy a spát. Máme toho v nohách víc než dost." Řekly jsme najednou a šlo se směr chatka. 

Když jsme leželi v postelích, vymyslely jsme na Lukáše pomstu. Uvidíme, kdo vyhraje.

Plánování nás unavilo tak, že jsme usnuly asi v osm hodin.