Awwr...

3. Nejlepší kamarádka

Nespala jsem celou noc, protože jsem se vyspala odpoledne. Vzala jsem si notebook a sedla si do kuchyně. Máma přišla něco kolem třetí hodiny ráno.

Prošla kolem mě a můj nos se hned nakrčil nad zápachem alkoholu a kouře, který z ní šel. Máma si sedla naproti mně. Koukala se na mě jako na nějaké zjevení. "Je ti něco?" zeptala jsem se starostlivě. No to, že se ke mně nechová zrovna nejlíp i přes to je to moje máma a mám o ní starost. "Ne nic." řekla polopatě. Podívala jsem se na ní nechápavě.

Ona vstala a začala na mě řvát. "Co tu kurwa pořád děláš !!" řvala. "Mami klid uklidni se, já jsem tvoje dcera." dala jsem svoje ruce na její ramena. "Já vím kdo si, si zklamání mého života" řvala dál, ale to se mně moc nelíbilo. "Mami si opilá, uklidni se" zařvala jsem já. "Vypadni z mého domu!! Už tě nechci nikdy vidět! Jsi pro mě jen zklamáním" řvala dál.

Ale toto bylo i na mě moc. Vyběhla jsem do svého pokoje a začala jsem si balit věci. Nevěděla jsem co dělám a kam bych měla jít, ale v tu chvíli mě to přišlo jedno. Když jsem měla zabaleno, šla jsem do koupelny. Ze zásuvky jsem vytáhla žiletku. Párkrát jsem si přejela po zápěstí a koukala jsem se jak mi krev stéká po ruce. Snažila jsem se nebrečet, ale nešlo to.

Vzala jsem si tašku s věcma a ještě jsem šla rychle do kuchyně pro svůj notebook. Ale když jsem tam přišla oči se mně upřely jen na jedno místo a to byla zem. Notebook ležel na zemi celý rozflákaný. Začala jsem nekotrolovatelně brečet, kvůli tomu notebooku jsem stávila celé prázdniny na brigádě.

To už bylo moc, vzala jsem si svoje černé boty a vyběhla jsem z domu. Běžela jsem neznámo kam, bylo mi jedno kam běžím, v tu chvíli jsem hlavně chtěla být co nejdál od máminého domu. Po půl hodině běhu jsem se zastavila a sedla si k cestě. Když jsem se kolem porozhlídla bylo mi to tu hrozně povědomé.

Přemýšlelajsem kde to asi jsem, ale pořád jsem na to nemohla přijít. Pak jsem se plácla do čela. No to snad ne, po takové době co jsem tu nebyla jsem na toto místo totálně zapomněla. Nacházel jsem se totiž v ulici, kde bydlela moje bývalá nejlepší kamarádka.

Řekla jsem si, že bych mohla jít za ní, jenomže byl v tom jeden háček, nevěděla jsem už, který dům to byl. Tak jsem začala procházet celou ulici a prohlížela si cedulky nad zvonkama. Pak jsem uviděla koněčně přijímení Sher. Ano moje kamarádka se jmenuje Sher.

Zazvonila jsem a čekala, až mi někdo otevře. "Mami jdu otevřít." slyšela jsem hlas vevnitř. Náhle se otevřeli dveře. Obě dvě jsme na sebe koukaly jako na zjevení. Usmívala jsem se jako blbec. Sher mě pak obejmula. "Bože Kyl co tu děláš?" fňukla tím svým roztomilým hláskem. "Máma mě vykopla z domu tak jsem si myslela.." nedokončila jsem větu. Brečela jsem jak malá. "No jasně, že u nás můžeš být." taky brečela, vzala mě za ruku a táhla dovnitř do domu. "Máme tu návštěvu mami!" ubrečeně křičela přes celý dům.

"Koho zase?" křilka její máma a přešla za náma na chodbu. "No to snad ne, Kylie!" zaječela a obejmula mě. "Tak dlouho jsem tě neviděla". "Taky tě ráda vidím teto.." usmála jsem se v breku.

"Copak se ti stalo zlatíčko?" zeptala se mě. Tak jsem jí to celé vyprávěla od začátku. Všichni jsme brečely jak malé. Pak mně ukázala Sher pokoj.

"Ježiši, mně by stačil jen malinkatý kumbálek a né taková hala" dořekla jsem a Sher se hned začala smát.

"No neboj se tady spím i já tak máme pro sebe celou halu." uchechtla se a dala mi věci na postel.

"Jste moc hodné." řekla jsem a znovu jsem se rozbrečela. "Pojď sem." řekla mi a objala mě. "Heej, dneska nebudeme brečet, musíme si o všem pořádně popovídat, neviděli jsme se věčnost!" zařvala na celý barák a začala skákat na posteli.

Já se k ní po chvilce přidala. Jo, chováme se jak malý a co, tak 17 nám je jen jednou!

Asi ve čtyři hodiny ráno jsme konečně usnuly. Vše jsme si řekly, co se stalo a tak. Ráno nás Sheriina mamka neprobudila do školy, věděla že jsme moc nespaly , tak nás nechala spát.

Ale když jsem se ráno probudila Sher stála u mé postele. "Ehm.. Sher děje se něco?" řekla jsem rozespale a promnula si oči. "Kyl musíme si o něčem promluvit..."