Awwr...

Část bez názvu 7

Asi po hodině, co jsme měli zakázáno jít dolů a nudily se v pokoji,na nás Cody zařval ať jdeme.

Když jsme, ale došli do obýváku zatajil se nám dech...

Všude to bylo vyzdobené. Ale nebyla to taková ta normální výzdoba, jako třeba dort se svíčkami, nebo něco podobného. To ani náhodou! Celý obývák byl ověšen tmavě modrými stužkami. Sem tam růžovými. Uprostřed obýváku bylo plno občerstvení, nejvíc mě ale překvapil dort. Takový ten ovocný, jistě že byl posypaný lentilkami, tak když už je nutíme jíst ovoce, tak aspoň ty lentilky jim nechat, že?

Se Sher jsme stáli uprostřed dveří. Ani jedna jsme se nezmohla ke slovu. Bylo to prostě nepopsatelně nádherné. Nevěděla jsem co na to říct, žádná slova se mi nedrala na jazyk. Jak to vypadalo Sher byla na tom podobně.

Chtěla jsem říct, že je to nádhera, ale místo toho se mi z ústu vydraly jen nějaké nesmysly. Kluci se nám smáli, ale my jsme pořád staly jako zařezané.

Sher se po chvilce vzpamatovala a šla si povídat s klukama a pochválila jim to, jenže já jsem tam stála jako zařezaná. Nevím proč, ale měla jsem takový pocit, že si to nezasloužím. Kluci za nás teď budou muset utrácet, budou nás muset hlídat a ještě uspořádají "párty"?

Cítila jsem se jim něco dlužná. Nechtěla jsem jít dál. Nechtěla jsem jim pak něco dlužit, protože bych je třeba zklamala.

"Pojď dál Kyl" řekl Chad a šel pro mě. Tahl mě tam za ruku. No řekněte, mohla jsem toto odmítnout?

Sedla jsem si na gauč a pořád se rozhlížela kolem sebe. Nevydala jsem ze sebe neustále ani hlásku.

Bála jsem se, že vše zničím, když promluvím. Připadala jsem si v té době jako dynamit, který když se otevře zničí vše kolem sebe. Úplně vše.. Nemohla jsem to udělat. Už tak jsem toho měla na svědomí moc.

Kluci asi ke mě něco říkali, ale já je nevnímala. Byla jsem jako v jiným světě. Už jsem se bála tam být "sama" už jsem chtěla promluvit, ale když jsem otevřela ústa, jen jsem zaskuhrala.

Zrovna v tu dobu, když jsem chtěla něco říci, tak na zem spadla sklenička a jeden střep se mi zabodl hluboko do nohy.

Slzy se mi draly ven z očí. Snažila jsem se je tam udržet, přece nejsem žádná padavka. Je to jen škrábanec.

"Shh.." někdo mě obejmul. Bylo mi to jedno. Byla to hrozně palčivá bolest. Ohnula jsem se ke své noze a snažila se vytáhnout sklo. Sklo jsem vytáhla, ale jakmile jsem to udělala krev začala stříkat všude. Bolest byla větší. Stále větší a větší. Kluci začali panikařit, Sher se zhroutila, protože nesnáší krev.

Já začala vidět rozmazaně. Jack mě uklidňoval. Poznala jsem jeho hlas. Dokázal mě hodně uklidnit. Vůbec jsem se nebála. Jsem na krev zvyklá, takže to se mnou nic moc nedělalo, ale toto bylo nějak moc. Nikdy mi nebylo tak spatně. Nikdy v životě!

Joseph mi něčím přikryl ránu, zatím co Cody s někým telefonoval. Jack mě zatím odnesl do vany, nějak mi sundal legíny a poštěl mi na nohu vodu. Krev byla všude kolem. Vše se mi rozostřovalo.

"To bude dobrý..." pošeptal mi Jack. To bylo jediný co jsem slyšela. Pak jsem jen upadla do tmy..