Ten den začal jako každý jiný.
Vstala jsem, osprchovala se, zaběhala si a najedla. Poté přišly na řadu přípravy - vymyslení outfitu, nanesení řasenky a rudé rťenky. Učesání havraních vlasů do vysokého neupraveného drdolu.
Ten den vyhrály černé roztrhané jeany, bílé triko s nápisem 'pizza lover' a přes to černý kardigan. Na nohách se mi objevily černe Vans boty.
Bylo 7:45, čas vyrazit do školy.
Chodím na střední uměleckou školu. Jsem vcelku nadaná v kresbě. Tento talent jsem zdědila po otci. Ráda bych vám řekla, co mám po matce, ale pravdou je, že jsem ji nikdy neměla možnost poznat. Zemřela při mém porodu. Já vím. Smutné. Ale s tím nic teď neudělám, vážně ne.
Táta si za ty roky našel další manželku. Asi když mi bylo pět. Vcelku milá paní a s dětmi to umí, to ano. I když mě v podstatě vychovala, co se týče ženského vzoru, ale nikdy jsem k ní necítila tu lásku, kterou cítí plod ke své stvořitelce.
Při zvuku troubení jsem vyběhla z domu, abych nasedla do auta, co tento zvuk produkovalo. Už tam seděla moje jedna z mnoha kamarádek, Iris a můj kluk, Will.
Iris mě pozdravila úsměvem na tváři a rychlím objetím. Zato Will mě přivítal pořádným francouzákem a silným zmáčknutím zadečku. Já ho miluju. A on miluje mě.
Auto se rozjelo a po pár minutách jsme se dostali před budovu školy. Další den v této cvokárně začínal za tři minuty. Je 7:57.
,,...doufám, že tě uvidím na zápase odpoledne," začal Will když už jsme stáli na chodbě a měli namířeno ke svým třídám. Je o dva roky starší.
,,Budu tam!" usmála jsem se na něj a vlepila mu pusu a odtáhla se od něj. Zvoní.
Ve třídě na mě čekalo cappucino od Starbucks. K tomu byl jen dopis, kde stálo 'Doufám, že si užiješ toto kafe, jako já si užívám pohled na tebe.C.' Netuším kdo to je, ale kafe vážně přišlo vhod.
Naštěstí nám odpadlo tak milion hodin, takže jsem končila jěstě před dvanáctou. Do zápasu zbývalo ještě několik hodin.
Skočím si na oběd do obchodního centra. Maj tam skvělou pizzu! Když už mám to tématické triko, tak proč si ji nedat?...
Za pokladnou stála holka asi tak v mém věku. Byla velice sympatická na pohled a ta její postava? Wau, z toho pohledu se muselo ne jednomu klukovi udělat úzko v kalhotách. Měla přesne 90-60-90 jak to tak typuju. S tou holkou se chci seznámit a získat tajemství, jak to dokázala? To nemůžou jen být geny!
,,Co si přejete?" s úsměvem se na mě podívala a pronesla obchodnickou hlášku.
,, Vědět tajemství, jak mít stejně skvelý vlasy ... A k tomu sýrovou pizzu, prosím," úsměv jsem jí oplatila. Ano, chci vedět tajemství na postavu. Ovšem její vlasy bylo taky něco úžasného. Nemám ji ráda.
,,Moje vlasy? Stačí si je jen omýt pokaždé studenou vodu, nic jinýho v tom není" to už se začala smát.
,, Och, děkuji za tuto radu, můj Mistře." Obě jsme se teď smály. Nakonec to nebude s tou nenávistí tak vážné...
,, Hele? Dneska ke tady na SUŠ zápas ve fotbale , nechceš tam jít se mnou? Mohla by jsi říct víc tvých tajemstvých,"
,, To by bylo super!"
,, Tak v sedm před školou?"
Jen pokývala a podala mi předtím objednanou pizzu a k tomu dodala svoje číslo se svým jménem. Willow. Zvláštní jméno.
Já jen zaplatila a odešla domu. Být klukem, tak jsem sakra dobrý balič
Už bylo 18:59 a já trpělivě přešlapovala před školou. Náhle mi někdo zaklepal na rameno a než jsem se stihla otočit, byla jsem přilepená na něčí rty. Byl to jiný pocit než obvykle. A jen tak mimo, není náhodou Will už v šatnách? Že by běžel ješte naposledy před zápasem pro polibek štěstí? Nebo nějaký úchyl ze školy?
Tato chvíle skončila a já se konečnem mohla kouknout do očí mého polibku.
,,Ahoj, víš že jsi mi jěstě neřekla tvé jméno?"
,, Willow?!"
_________
Ba dum tss. :D
Tak to bylo docela překvapení ne?
Nojonojo, já vím že asi ani moc ne. Ale tak je to trochu zajímavější, ne?
Prosím o ohodnocení tohoto příběhu!
Tal příště!
XOXO
ČTEŠ
Dangerous Feelings
RomanceEmm je 16 a už rok si klade otázku, jestli rozumí svým citům stejně jako dřív. Žije v malém městečku, chodína střední, je oblíbená a úspěšná. Má kluka a spoustu přátel. Žije si klasickým středoškolským snem. Přesto není sťastná... Už svým citům nero...
