Dangerous Feelings

I will kill you, I promise

Po pár chvilkách trapného ticha mi podal kapesník. Ten jsem z vděčností přijala a začala zkoušet ze sebe udělat zase člověka.

,,Nikoho tu ještě neznám, tak mě napadlo," odkašlal si , ,,nechceš se mnou zajít na kafe?"

Jen jsem mu darovala úsměv a kývnutí hlavou. Vteřinu na to jsme se zvedli a já ho vedla do nejbližší kavárny.

Vedla jsem ho jen blok od parku. Nechtěla jsem ho vést do Starbucks, kdo ví jaký hipsterský moudra by na mě spustili a já pak zapomněla pomalu i jak se jmenuji. Radši zavítám do malý útulný kavárny, kde si objednám kafe a taky kávu dostanu. 

Cesta tam trvala necelých pět minut. Za tu dobu jsem měla možnost se trochu něco dozvědět o C.

Jak jsem řekla, opravdu pochází z Řecka, ale bydlel se svým otcem v Londýně. Před měsícem se stal plnoletým a má mladšího bratra, 10 let. A opravdu chodí na tu stejnou školu jako já. Nezmýlila jsem se. Jen chodí o ročník výš. Začíná se zapojovat do fotbalového týmu a jednou týdne navštěvuje 'klub nadšených čtenářů'.

Dorazili jsme na místo. Na terásce venku sedělo pár lidí. Není divu když je tak hezky. Já jsem nás ale měla v plánu zavést do boxu složeného z dřevěného nízkého stolu a dvou křesel. Od ostatních nás odděloval lesík vysokých kytek. Moje oblíbené místečko.

,,Dáš si i něco k jídlu? Jako muffin nebo tak něco?" ozval se po vstoupení do kavárny.

,,Kdyby tam byl nějaký dortík, zbožňovala bych tě, kdyby si mi ho vzal," mile jsem se na něj usmála.

,,Rozkaz," zasmál se, ,,kafem se nech překvapit." 

Jen jsem mu naznačila ať už něco donese. Začínala jsem být pomalu hladová. Díky mé pozdní snídani jsem ani neobědvala a už bylo trochu pozdější odpoledne. 

Usedla jsem na moje oblíbené místo. Připojila se mobilem na místní Wifi a zavítala na sociální sítě zkontrolovat novinky. Hned po odpovědění na pár zpráv jsem se rozhodla rychle prostalkerovat Callisthena. 

Jeho Instagram nebyl moc těžkej najít. Jak jsem zjistila, je to menší internetová hvězdička. Hodně cestuje, žije si docela luxusním životem, má vcelku zájem o módu a jeho ještěrka se jmenuje Jespher. Vcelku dost zvláštní jméno. 

Chtěla jsem mu projet víc fotek, ale už jsem zahlédla jak se vrací. Moc jsem před ním nechtěla vypadat zvláštně. Mobil jsem zase vypnula a vrátila zpátky do kapsy. 

,,Tady se to nese slečno," spustil soustředěným hlasem, jak se snažil nic nevylít, ,,doufám, že moje volba Latté a čokoládový  dort tě uspokojuje."

,,Nemůžu si stěžovat," usmála jsem se na něj, ,,musím tě pochválit."

,,Huh, ještě aby jsi si stěžovala. Každopádně, do teď jsi mě vyslýchala ty, je řada na mě!" 

Jeho úšklebek na konci jeho řeči mě trochu obával, ale byla to spravedliví nabídka : ,, Tak spusť svoje otázky, Sherlocku."

,,No, tak začněme... Řekni mi něco o sobě taky."

,,Co přesně by jsi si přál vědět?" 

,,Tak pro začátek třeba jak se jmenuješ, kolik ti je, kam chodíš na školu, jestli jsi zadaná,..."

Po chvilce konverzace a vysvětlování, co to vlastně bylo v tom parku, jsem se začínala dozvídat docela zajímavé věci od něj:

,,Jak si se vlastně dostal sem, nebo spíš co tu děláš?" tu otázku jsem hodně dlouho v sobě dusila. Nechtěla jsem vypadat jako stará slepice, co všechno musí vědět, ale čistě mě to zajímalo a já v duchu doufala, že se mi s tím svěří sám mezi řečí. To se bohužel nestalo, musela jsem zvolit tuto dotíravou variantu.

,,Čekal jsem než se zeptáš," zasmál se a upil trochu své kávy, ,,no, můj otec v práci dostal možnost se s nějakou další rodinou na rok vyměnit. Něco jako výměný pobyt pro rodiny. A vlastně budem tu na rok jak jsem myslim jednou zmiňoval." 

Tak takhle to je. Je jasný, že se mění s Willovou rodinou. Chtěla jsem ho na místě zabít. Nebo aspoň jeho otce. 

,,Tak to pak jo," koukla jsme na mobil abych zkontrolovala čas , ,,promiň, už musím jít, tak zas jindy?" 

Už jsem ani nečekala na odpověď a utíkala domu, ať se ještě stihnu rychle opláchnout. 

Call, sama jsem mu tak začala říkat, je vcelku dost fajn kluk. Škoda jen, že ho nesnáším kvůli té výměně. A stále netušim, jestli to byl on s tím kafem nebo ne. Koneckonců je úplně jedno kdo to byl, ne?

Došla jsem domu a na mobilu mi začali skákat upozornění. Koukla jsem na svíticí obrazovku, kde se objevovalo pár jmen. Mezi nimi Willow, že má lístky na koncert, jestli s ní nepůjdu. Pak Call, že mě označil na nějaké fotce. Asi jen vyfotil kávu nebo jídlo. Bez zájmu. Poslední byla zpráva od Willa. 

,,Za hodinu tě mám vyzvednout. Místo našeho večera bohužel budeme muset na večeři s jinou rodinou. Můžeš jít s námi a pak si uděláme naši noc úžasnou. Dobře se oblíkni, miluju tě."

Prosím, ať to jen ať to není jak si myslím. Dnes už ho vidět nechci. 

___________________________________________

Po hooodně dlouhé době další část. A další postava v ději. 

Snad se líbilo :) Každý VOTE nebo COMMENT velice ocením.

xoxo,

MollyTheAlien