Dangerous Feelings

Where is my mind?

,, Ahoj lásko, je všechno v pořádku? Asi mi neodpovíš, ale zítra si musíme vážně promluvit. Tak krásné sny a ve dvě u mě, ok? ♥"

Krásné sny? Spíš noční můru.

Ráno mě probudily sluneční paprsky dopadající na moji tvář. Byla jsem stále dost vyčerpaná. Díky bohu, že je ten víkend. Jsem tak demotivována cokoliv udělat. Počínaje otevřením očí. Pomyšlení na takové úkoly, jako vstát z postele nebo scházení ze schodů, mě donutilo se ještě víc se zavrtat do peřin.

Až myšlenka na Willow a Willa mě motivovala na tolik, abych konečně dokázala svoji lenost překonat. Automaticky jsem se v peřinách otočila na místo, kde by měla Willow ležet. Neležela tam. Že by to všechno jen byl nějaký sen? Nic se nakonec nestalo? Byla jsem zároveň zklámána, ale i neskutečně šťastná. Nic se nestalo.

,,Kdo pak se nám to probudil po staletí spánku?" někdo za mnou promluvil. Bylo mi jasný, že to je ona. Tak nakonec to sen nebyl. Znova jsem byla smutná a veselá zároveň. 

Líně jsem se otočila. Pohlédla jsem na ni. Měla na sobě bílé triko. Moje bílé triko. Na tváři ji zářil škádlivý úsměv a její rozcuchané vlasy připomínaly vrabčí hnízdo. Přes to všechno byla stále krásná. Zato já musela vypadat jako peklo. Rozmazaná řasenka, mastné vlasy a celkově pomačkaná.

,,Tobě taky," zamumlala jsem , ,, proč jsi vzhůru tak brzo?"

,,Brzo?" následoval její smích, ,, je už jedenáct dopoledne, kočko."

,,Jak dlouho už jsi vzhůru?"

,,Tak dlouho, že je připravená snídaně. Já už musím jít, tak to je jako moje poděkování, že jsi mě tu nechala. Pak si napíšem," zakončila a jen jsem slyšela tlumené kroky a bouchnutí dveří.

Vykopala jsem se z postele a zamířila do koupelny. Následovala každodenní rutina. Pak jsem už následovala tu vůni, co se vinula z kuchyně. Zdolala jsem tu vzdálenost mezi mnou a snídaní. Nebo obědem dalo by se říct. 

Čekaly mě palačinky s jahodami a banány. K tomu byla sklenička s pomerančovým džusem. Bylo to výborné. Naskládala jsem špinavé nádobí do dřezu a šla se připravit na cestu za Willem. 

Vlasy jsem svázala do svázala do drdolu. Na sebe vzala černé rifle s vysokým pasem a k tomu kratší černé triko bez výstřihu. Ruce mi zakrýval šedý kardigan. Napatlala jsem na sebe rychle korektor, řasenku a černé linky. Byl čas vyrazit. 

Do kapsy jsem si dala mobil. Rychle jsem nazula černé Adidas a šla.

Sraz jsme měli v parku. Krásné místo. Vždycky jsem to tam měla ráda. Bylo jaro a příroda kvetla. Na větvích mezi zelenými listy se daly zahlédnout květy. Vysoko v korunách měli ptáci své hnízda či tam proběhla nějaká veverka. Rostliny též zářily mnoha barvami. Děti si hrály a psi volně pobíhali po trávě. Ten pohled přiváděl do mysli jeden pocit. Bezpečí. Vždy jsem se tu tak cítila. 

Na tváři se mi vytvořil ještě větší úsměv, když jsem uviděla Willa stát uprostřed cesty. Byl ke mě otočený zády. Měl na sobě šedou mikinu a černé tepláky. Zaútočila jsem na něj. 

Skočila jsem mu na záda a kousla ho do ucha. Jeho tělo se lehce napjalo a z jeho úst vyšlo menší zasyčení. Jeho vyjádření k onému kousnutí. Uviděla jsem mu na tváři úsměv a předtím, než jsem seskočila z jeho zad dolu, darovala jsem mu na tvář pusu. 

Stála jsem už na pevné zemi a jen cítila, jak se on otočil a jeho paže se kolem mě omotaly. 

,,Ahoj, lásko. Máš zpoždění," jeho slova pronásledovala pusa na moje čelo.

,,Já tu nejsem pozdě, jen ty jsi tu příliš brzo," vzhlédla jsem na něj. Je ještě o hlavu vyšší než já. Naklonil se ke mě. Jak bývá zvykem, pusu následuje nějaký to vykousnutí. Vzpomněla jsem si při tom na Willow. A jaký to bylo včera večer. Musela jsem se od něj odtáhnout. Koukala jsem na jeho hruď.

,,Co se děje? Už ta zpráva, co si mi včera napsala mě znepokojila," oba jsme na chvíli mlčeli, než prolomil to ticho znova , ,,a proto jsem ti chtěl udělat radost."

To se už on ode mě úplně odtáhl a v ruce se mu najednou objevilo pět růží. Nevím, odkud je mohl najednou vzít, ale byly tu. Co mě ale ještě víc překvapilo, bylo to, že nebyly klasicky rudé jako krev, ale on je nabarvil na černo. 

Moje oči najednou mely velikost Marsu. Já ho miluju.

,,Já tě miluju," vyslovila jsem svoji myšlenku, ,,děkuju. Jsou úžasné!" 

To už jsem se mu vrhla kolem krku takovou rychlostí, že trochu zakopl a my se už váleli na zemi. Byli jsme na sobě přilepený. Jsem znova šťastná. Vím koho chci. Urovnala jsem si to. Urovnala jsem si tu svoji zblázněnou mysl. Pro teď.

,,Já tebe taky," usmál se. Odvalili jsme se na trávu. Ležela jsem na něm a on byl opřený o ruku. Povídali jsme si. Hrál si mými vlasy. Cítila jsem se bezpečně. Už mi to nedalo.

,,Co si myslel tím, že si musíme vážně promluvit?" otočila jsem se na něj a taky se opřela o ruku. Nyní jsme si hleděli do očí. Bála jsem se odpovědi.

,,Budem se stěhovat," odvrátil zrak.

To nesmí.

______________

Tak po vcelku delší době další díl! Musela jsem to trochu zamotat.  :D 

Takže, jak to dopadne? Půjde za Willow nebo se to nějak vyřeší s Willem? 

xoxo,

MollyTheAlien