Sladká válka 3: Malý Parker ✔️

6. kapitola

,,Vítej zpět, Minie!"

,,Jak se máš, Minie?"

,,Co malej?"

,,To jsi ho sem opravdu přivedla?"

,,Co Sean?"

,,Bolel ten porod?"

,,Jo, jako kráva," odpověděla jsem sekretářce z patra nade mnou a nalila si do hrnku čaj.

,,A to teď budeš chodit už normálně každý den?"

Panebože, už dost otázek! 

,,Nejspíš," řekla jsem s vynuceným úsměvem a podívala se na mimino spící v kočárku. Byla jsem ráda, že Chris nevěděl o světě, protože jinak by mě odsud asi rychle vyprovodili.

,,Dobré ráno, Tiffany," pozdravila Everly pracovnici, která se neměla k odchodu. Ta s širokým úsměvem přikývla a pak se otočila zase na mě. ,,Tak zatím, Minie." 

,,Ha! Před porodem jsem půlce lidem tady byla naprosto volná a teď my všichni lezou do zadku," zamumlala jsem kysele.

,,No jo, to už tak bývá. Ale zvládáš to dobře," povzbudila mě a já okamžitě zbystřila při pohledu na plánek přestavění staré katedrály. ,,Tenhle projekt už začal?"

,,Ne, teprve začne."

,,A rozjíždíš ho sama?"

,,Na to rovnou zapomeň, Minie. Musela bys kvůli tomu odletět do Texasu a máš tu syna," připomněla mi jako idiotovi a já znovu zbystřila, když jsem dostala nápad. ,,Kam konkrétně do Texasu?"

Když mi Everly řekla oblast vzdálenou ani ne kilometr od domova Parkerů, málem jsem vyskočila do výšky. 

Páni, to by bylo super!

,,Co se ti zase honí hlavou, Minie?"

,,Nevíš, jestli je můj manžel už v kanceláři?"

Everly se s očima v sloup začala modlit. ,,Proč jsme se vůbec propojovali s Hinford Publishing, když teď budeš při každé příležitosti zdrhat za Seanem?"

,,A když budu chtít zdrhnout před ním, budu běhat zase za tebou."

,,Minie, kam jdeš?"

,,Potřebuju se s ním na něčem domluvit."

,,A co Chris?"

,,Když přestaneš laskavě ječet, tak ho pravděpodobně nevzbudíš."

**

,,Zlato! Co tě k nám přivádí?"

Na jehlách jsem doklapala až k jeho stolu. ,,Páni, tady je to tak vysoko, že mám z toho tlak v uších!"

,,A proto tak křičíš?"

,,Ano, proto!"

Sean se zasmál a profesionálním gestem mi pokynul, abych se posadila naproti němu. Poslechla jsem ho a pod stolem mu přejela nohou po té jeho. Jenom tak... naprosto bezdůvodně. Vůbec jsem nemyslela na jisté věci, které porušovaly pracovní morálku.

,,Tak povídej," vyzval mě.

,,No... Everly rozjela nový projekt, který by byl perfektním záměrem k navštívení tvé maminky a sestřičky."

Sean trochu nakrčil čelo a zamyšleně si přejel prstem přes spodní ret. ,,Co je to za projekt?"

,,Předělání nějaké katedrály."

Povzdychl si.

,,Nemohl by ses uvolnit z práce?" zeptala jsem se v naději, že zjistím, proč se tak ofrňuje.

,,Ale ano, mohl. Spíš myslím na Chrise a na let."

Dlaně mi vyletěly k ústům. ,,To mě vůbec nenapadlo."

V úsměvu mi ukázal všechny zuby. ,,To mi došlo."

,,Ale v jedné z těch těhotenských knížek psali, že kojenec od 14 dnů létat může."

,,Tomu našemu kojenci není ani týden," namítl a já zamyšleně přikývla.

,,No dobře, ještě proberu s Everly detaily a uvidíme, jak se to vyvrbí, ano?" řekla jsem a zvedla se.

,,Zlato?"

Otočila jsem se za jeho hlasem. V té kravatě a saku byl naprosto k sežrání. ,,Ano?"

,,Mohla by ses předklonit?"

Zamračila jsem se, i když jsem moc dobře věděla, proč to po mně chce. 

,,Proč bych se měla-"

,,Jen se předkloň."

Nyní už zády k němu jsem si skousla ret a předklonila se.

,,Ty vážně nemáš kalhotky!" zavrčel a v mžiku přeběhl místnost, aby zajistil dveře od své kanceláře zámkem. Pak už byl u mě a porušoval veškeré pracovní morálky, které existovaly. ,,Náš syn spí?"

,,Ano," zasténala jsem mu do úst a popadla ho za límec. I když jsem věděla, že spolu ještě nemůžeme spát, mohli jsme se aspoň trochu poškádlit, no ne?