Sladká válka 3: Malý Parker ✔️

11. kapitola

,,Tohle byl vážně špatný nápad," povzdychla si Jessica nad šálkem čaje. Seděly jsme v kavárně nacházející se v centru Texasu a mě se její poznámka dotkla.

,,Já nemám nikdy špatné nápady," hájila jsem se a stále hleděla ke dveřím.

Chcete slyšet můj skvělý nápad a ještě lepší plán? I kdybyste nechtěli, řeknu vám ho. Jakmile jsem se od Jessicy dozvěděla, že je Marcus architekt, domluvila jsem si s ním schůzku ohledně slibného projektu: zrekonstruování katedrály, kvůli kterému jsem sem vlastně přijela. A už zítra jsem to měla s Everly rozjet.

,,Mám nahnáno," povzdechla si.

,,Hele, uvědom si jednu podstatnou věc."

,,A to sice...?"

,,Je. To. Koneckonců. Jenom. Chlap!"

Jessica se zasmála tomu, jak jsem pečlivě oddělila slova od sebe, ale hned nato ztuhla, protože se ohlédla přes rameno přesně ve chvíli, kdy do kavárny vstoupil pohledný blonďák s krátkým sestřihem a svalnatými rameny. 

No teda! Tak s tím bych klidně... Heh, ty hormony. 

Abych to ale zase nepřeháněla, do mého manžela měl hodně daleko. I tak byl ale přitažlivý. A přímo z něj sršela ta podivná energie, která se mi vůbec nezamlouvala.

,,Jdu na to," mrkla jsem na Jessicu a klidným krokem došla až k němu.

,,Pane Morinsone?" oslovila jsem ho profesionálním tónem a on se na mě podíval s neskrývaným zájmem.

,,Paní Seanová?" zapředl příjemným hlasem a já mu s úsměvem podala ruku. Ano, nalhala jsem mu, že se jmenuji Minie Seanová, protože Parkerová jsem být nemohla. Parkerová už byla Jessica a to by byla moc velká náhoda, která by v něm okamžitě vzbudila podezření. A my víme, že takhle plány vážené paní Seanové nefungují!

,,Těší mě."

,,Mě taky." 

Ne, ani trochu, ty superhrdino bez pláště. Ani trochu.

,,Posadíme se?" pokynul k vyvýšeným stoličkám a bez zeptání nám rovnou objednal dvě espressa. 

A doprčic! Kafe! Já + kafe = velmi rozhněvaný Parker.

,,Sladíte?" zeptal se a já přikývla. Když jsem si pak byla jistá, že se na mě nedívá, rychle jsem ohlédla směrem k Jessice, která se krčila u našeho stolu s čajem v ruce. Bylo mi líto, že si tímhle musí procházet a hodlala jsem ji z toho dostat. Nedokázala jsem si představit, že by se na mě Sean kvůli těhotenství vykašlal. Přesně tihle chlapi jsou totiž největší ubožáci.

,,Tak, Minie, o co vlastně konkrétně jde?" zeptal se a já v tu chvíli přetočila prostředníček přes ukazováček, což bylo domluvené znamení pro Jessicu, že mi má zavolat na telefon. ,,Promiňte, musím to vzít."

,,Jistě," usmál se a s pohledem upřeným na můj krk si usrkl kávy.

,,Ano?" řekla jsem a dělala, že poslouchám, co mi osoba na druhé straně říká.

,,Počkej, to myslíš vážně?" zeptala jsem se a dramaticky svraštila čelo. ,,Páni, to je ubožák! Ehm, poslyš, mám teď schůzku, ale později ti zavolám, ano? .... Dobře. A neboj se, tohle mu nedovolím!"

To nebylo vůbec špatné, že?

,,To je neuvěřitelné..." 

,,Nepříjemné zprávy?" zeptal se Marcus a já si podrážděně povzdechla. ,,Můžu na vás mít dotaz? Ne jako na architekta, ale jako na muže."

,,Do toho," vyzval mě a v jeho čokoládových očích se zračil skutečný zájem.

S přimhouřenýma očima jsem se posunula blíž k němu. ,,Kdybyste se po čase sešel se svou bývalou přítelkyní a strávil s ní noc... a ona by vám pak oznámila, že je těhotná, jak byste se s tím popral?"

Ve vteřině znejistěl, protože byl evidentně dostatečně bystrý na to, aby mu došlo, o čem tahle ''schůzka'' vlastně je. Jakmile sebou nepatrně cukl a posunul se na židli, jako by chtěl vzít každou chvíli roha, zvedla jsem do výšky svoji lodičku. ,,To si zkus, ty zbabělče, a skončí ti celý tenhle dlouhatánský podpatek ve tvým zadku."