Příběhy smutných konců

Chorá mysl

Znám jednu holku jménem Charlie. Je to dívka, která se v šesti letech přestěhovala z Anglie, no a teď se mnou chodí do třídy. Je to taková ta holka, kterou vidíte jedině s úsměvem a neustále pozitivní.
Snad ale nespecifičtější jsou na ní její oči. Hned pod hustými blonďatými vlasy, září sitě modré oči.

Od jejich 10 let jsme kamarádkami a leccos jsme zažili. Třeba jednou jsme spolu šli ven a nezapomenu jak mě rozesmála tak, že jsme se ještě hodinu váleli na trávníku a smáli se. Krásné to vzpomínky..

Nyní spolu chodíme i na střední a dokonce spolu sedíme. Charlie je stále usměvavá, jako by ji nic nemohlo rozhodit..

Avšak jednoho dne se můj pohled na ní trochu otočil.

Ten den, kdy se to stalo, bylo poměrně hezky. Svítilo sluníčko, občas někde mráček, jen bylo chladno díky studenému větru.

Tak jako každý den, jsme šli spolu ze školy ještě s dalšími třemi kamarádkami. Ty tři chtěli jít pěšky, ale nám se dnes nechtělo, tak jsme se oddelili a zůstali na zastávce.
V tu chvíli vyndala Charlie telefon a ukázala mi několik fotek a ptala se mě, která je nejhezčí.
Na tich fotkách byla tetování. Ač já pro tetování moc nejsem, řekla jsem jí které se mi líbí. Bylo to pírko pověšené na řetízku, který byl na fotce kolem nohy.
Charlie ale nevypadala s mou odpovědí spokojená.. Začala mi říkat, že by se jí více líbil křížek než to pírko a začala k tomu podávat důvody.

Úplně mě zamrazilo.. Charlie není taková optimistická jak vypadá, ba naopak.
V její duši je plno strachu,bolesti a utrpení, že by to i kůň už vzdal.

Když už to nakousla, pověděla mi celý příběh. Byla jsem z toho úplně mimo.

Ještě večer jsem si říkala, jak je to jen možné..
Ve dne úsměv na tváři, štěstí na počkání.. a v noci?!
V noci smutná, strachem obmotaná, bez síly, bez naděje.. Chorá mysl.