Příběhy smutných konců

Posvátná hora

V jednom městečku, blízko jiného městečka a ještě blíže vesničkám, žily dvě rodiny.

Zdá se to jako pohádka? Ne, ne.. Zásadně v této knížce udržuji příběhy tragickými. Nu, ale pokračujeme..

Obě rodiny se neznaly, ale jejich děti ano. Ty dvě děti, dívka a chlapec, si jednoho dne řekli, že vylezou na blízkou horu.
Hora to nebyla příliš vysoká, za to cesta se na ní klikatila dost.

Pověst o té hoře praví, že kdysi dávno, před spousty let, tudy šli dva milenci unikající před bezprávím světa. Prošli všemi pastmi a nástrahami, až se dostali na bájný vrchol. Zde se postavili proti sobě a navzájem si dali dar nejcenější. Avšak v té době, plné bájných stvoření, se zde objevil ohnivý pták, který zde bydlel a dělal toto místo posvátným. Tito dva mu sem vpadli, a tak za trest je sežehnul. Avšak láska která mezi těmito dvěma byla je uchránila a místo v prach je proměnil pták pouze ve dvě semínka a později v krásné zelené rostlinky. Jak dále legenda praví, z tich dvou rostlinek se dnes stala brána, která je na konci klikaté cesty a má uzavírat vstup všem, kteří by ptáku chtěli na posvátné místo vtrhnout.

Fajn, uznávám, že jsem do teď zkombinovala Romea a Julii, ještě s Ptákem ohnivákem a ještě snad s něčím. Ale nebojte, brzy přijde nový příběh, který nebude tak známý...

Tato pověst byla ve zdejším městečku známá, ale málokdo se odvážil na horu vystoupit, ač cesta je to krásná, ale mnozí se báli právě té brány, proto raději chodili kolem hory.
Avšak dívka a chlapec se nebáli. Jednoho dne se vydali na cestu a stoupali vzhůru do hor. Chlapec šel vpředu a za ruku táhl dívku, která tak tak mu stačila. Šli takto dál a dál. Přišla řeka, tak se dívka zavěsila chlapci kolem krku a překročili i řeku.
Čím byli dál, tím cesta byla těžší a prudčí, často se stalo, že dívka spadla, či chlapec někde zakopnul, avšak vše prežili, pomohli si vstát.
Když už byli skoro u brány, dívka se zastavila a podívala se na chlapce. Nebyl to ten chlapec se kterým vycházela na výlet, byl vyčerpaný, neupravený.. Chlapec se podíval na dívku a zjistil, že i ta se změnila.
V tu chvíli se dívka otočila a vykročila směrem k městu, snad se rozhodla, že již nezvládne dojít k bráně ještě nahoru a ještě strměji, snad že nedokáže již jít vedle chlapce, který ji nemůže tolik tahat, neboť je sám utahaný a sám těžko jde. Dívka odchází a chlapec se jen dívá jak mizí v dáli, kterou překonali.
Slzy se mu vlévají do očí a potichu si říká..

Jednou oba dva sem půjdeme znovu, ale nejspíš již ne spolu.

Pro jedince, kterým se zdá tento příběh příliš jednoduchý... Skrývá se zde zvláštní metafora.