Příběhy smutných konců

Dívčina duše

Dnešní večer prožívá v teorii tónů...

Dívka prochází nočními uličkami města. Opět ten nedbale zapletený cop, opět její zasněný pohled. Blíží se ke křižovatce, která spíše připomíná písmeno Y, než kříž.

Jde přímo jejím středem, nebojí se aut, jejichž provoz se náhle zázrakem zastavil, ne, nebojí se. Spíše se chce tam uprostřed zastavit a zůstat. Jakoby chtěla čelit něčemu ještě silnějšímu než do teď, něčemu co by proti ní vyrazilo již brzy, kdyby tam zůstala.

Její myšlenky v ní přetrvávají nadále, ale i tak se nezastavuje, ale pokračuje dál. Uvědomuje si, že by světu příliš chyběla... Šťastná to dívka, říká si mnohý lid... Ale je to opravdu tak?

Ne nadarmo je v lidském povědomí, že kdo takové myšlenky má, tak nejspíš i má šrámy na duši. Takové ty šrámy, co způsobují jak denní nevyřešitelné problémy, ale také bolesti duše, tím že nám někdo velice chybí a nelze to nijak napravit.

Co tedy taky dívka v duši a v srdci ukrývá? Proč jen takové myšlenky ošklivé má? Proč, jen proč...

Život mezitím běží dál a dívka nastupuje do trolejbusu, který ji doveze na místo výuky. Ztrácí se mezi lidmi...