Šikanován s Láskou

3.

3.

„Hej, Kiyoshi, slyšíš mně? Odpověz," mluví na mně dál Yuu, ale já ho nevnímám. Začne mnou třást. „Yuu?" špitnu v slzách. Doufám, že toto je jen zlý sen, Yuu je ten poslední člověk, kterého bych si přál vidět. Otřu s slzy, nebudu před ním zase brečet. Cítím, že už mnou přestal třást a nějakým, pro mě záhadným, způsobem jsem se ocitl na jeho zádech. „Kam mně neseš?" zeptám se a snažím se, aby můj hlas zněl klidně. Nedaří se. „Ke mě domů," řekne, jako by to byla samozřejmost. „ Ale ty mi už konečně řekni, co jsi dělal tahle pozdě v parku a proč jsem tě našel brečícího na lavičce v mokrém oblečení! " zdá se mi to, nebo jeho hlas zní starostlivě. Nic neříkám, přemýšlím, co řeknu babičce, musí mít o mne hrozný strach.

Už jsem u Yuua doma. „Mio, jsem doma!" křikne dovnitř bytu a mě si sundá ze zad. Po chvilce přiběhne asi desetiletá holčička. „Bráško? To je tvůj kamarád? A proč je mokrý?" ptá se. „To bych taky rád věděl," poví spíš sobě než ji. Yuu mně zavede do koupelny. „Počkej tady, přinesu ti něco suchého," oznámí mi a odběhne. Jsem zmatený, proč je na mě tak hodný. Ani jsem nevěděl, že má sestru, docela mě zajímá, proč tu s nimi není žádný rodič. „Tak, povíš už, co se stalo? Ale možná bys měl zavolat rodičům, že jsi v pořádku," naléhá na mě asi potřetí za tento večer. „Nemůžu. Nemám ani mobil ani rodiče, žiju u babičky," vysvětlím. „Aha promiň, to jsem nevěděl," řekne trochu provinile. „Tak mi řekni její číslo, musíme zavolat," Nadiktuji mu číslo a babička to za chvíli zvedne. „Dobrý večer, tady je Yuu, nebojte se, Kiyoshi dnes přespí u mne, je to sice neplánované, ale bude to tak lepší. Pokud s ním chcete mluvit, dám vám ho," slyším jak spolu telefonují. Když Yuu hovor ukončí, pohledem ni naznačí, že mám začít mluvit.

Nadechnu se a začnu. „Byl jsem s Tarem v kině, to bylo super. Pak jsem měl ještě chvíli čas, a tak jsme šli do toho parku, kde jsi mně pak našel. Je tam takové jezírko s kachnami a my je krmili rohlíky. Málem jsem tam spadl, ale Taro zachytil. A pak..." vyprávím, ale to, že jsem Tara políbil, říct nedokážu. Ne jemu. Místo toho se rozechvěji. Ucítím pohlazení po zádech. „Klid, pokračuj, ať se stalo cokoliv, jestli ti ublížil, není o nic lepší než já," řekne Yuu. Tak dobře, pomyslím si. „Byla tam úžasná atmosféra a já ho políbil," řeknu a pro jistotu si schovám obličej do dlaní. Yuu má neutrální výraz a já opatrně pokračuji: „V tu chvíli se ale ozval zvuk foťáku, Taro počkal, až nás vyfotí a pak mně shodil do vody a utekl. Před tím ten s foťákem, řekl něco, ve smyslu, že se vsadili, jestli jsem nebo nejsem teplej a Taro to vyhrál. Celé si to naplánoval, nikdy nechtěl být mým kamarádem. Z té vody jsem došel na tu lavičku, na níž jsi mne našel," dořeknu opět v slzách a opatrně se podívám na Yuua. Ten se tváří opravdu naštvaně, ale co jiného jsem mohl čekat, jedině mohu být rád, že jsem se mu nikdy nevyznal.

Čekám, kdy mi začne nadávat a říkat, že si za to mohu sám, nebo mi řekne ať vypadnu. Ale nic takového nepřichází. „Děláš si ze mě...Já ho zabiju," nic víc Yuu neřekne, je vzteky bez sebe. Nerozumím tomu, co se stalo s Yuuem, který mně nemohl vystát pro mou slabost. Pak se na mně zadívá pohledem, ze kterého nedokážu nic vyčíst. „Kiyoshi, omlouvám se, za všechno, co jsem ti kdy udělal, řekl nebo ti ublížil jiným způsobem, jsem takovej debil," tentokrát brečí on. Je to poprvé, co ho vidím brečet. „Yuu..." nejsem schopný slova a Yuu taky ne. Nakonec usnu a nechávám za sebou všechny problémy dnešního dne.