Šikanován s Láskou

5.

Kiyoshi's POV

Jsem velice překvapen, když se vzbudím v posteli. Pamatuji si rozhovor s Yuuem, pak jsem nejspíš usnul na pohovce v obývacím pokoji. Nejspíš mě sem odnesl on. Je od něho hezké, že mi dovolil tu přespat, ale nevím, co jsi mám myslet o náhlé změně jeho chování. Říkal, že lituje svého chováni vůči mne, ale mám mu věřit? Co když je stejný jako Taro?

No, jo vlastně, Taro! Pochybuji, že se sázel jen tak, ten mi to dá ještě sežrat, kdyby mu to nevadilo, neházel by mě do té vody. A s tím polibkem musel počítat, potřeboval přeci nějaký důkaz. „Ohayo, Kiyoshi, jak ses vyspal?" vytrhne mne z přemýšlení Yuuův hlas. „Tobě taky, Yuu," odpovím rychle. „Chleba nebo rohlík?" ptá se ještě. „Rohlík," řeknu bez přemýšlení. Možná se opravdu změnil a je mu to líto. Možná se pouze přetvařuje přes svou sestřičkou, přeci jen mě včera nazvala jeho kamarádem. Nebude jí přeci vysvětlovat, se mu zželelo kluka, kterého nemohl vystát, protože je slabší než moucha. Možná jsem nepoučitelný, ale dám mu druhou šanci. Nemám co ztratit.

Sedíme u stolu a jíme. „Yuu, děkuju, že jsi mě nenechal na té lavičce," poděkuji mu. Na to jen zamumlá něco ve smysl, že nemám zač. Ani se mi při tom nedívá do očí. Když ho tak sleduji, připadá mi nervózní. Je to snad proto, že jsem gay? Bojí se, že snad začnu líbat jako Tara? Ne že bych nechtěl, je to sotva týden, co jsem byl do něho opravdu zamilovaný, jenže mi ubližoval a já se zamiloval do Tara, který mi ve chvíli, kdy se mne zastal, připadal dokonalý. Jenomže Taro mi ublížil ještě víc než Yuu. Myslím, že mé city k Yuuovi se opět prohloubily. Nikdy jsem ho nepřestal mít rád. Koukám se na něho, tváří se smutně, zamyšleně, nervózně. Malinko znejistím. „Yuu, jestli nechceš, aby se o tom někdo dozvěděl, já to nikomu neřeknu," řeknu opatrně. Určitě nebude chtít, aby někdo věděl, že jsem u něj spal. Až Taro rozhlásí po celé škole, že jsem na kluky, mohli by si myslet, že spolu s Yuuem něco máme. „Ne, Kiyoshi, je mi jedno,co si myslí ostatní. A jestli Tarovi vadí, že jsi na kluky, je to ještě větší debil, než jsem si myslel," vyvede mně z omylu Yuu. Zvláštní, nevadí mu, že nejsem na holky, ale že se jako holka chovám mu vadilo. Pak tedy nechápu, proč se tváří tak ztrápeně.

Když dojím, jdu si pro své již suché oblečení. Chci vrátit Yuuovi to, které mi půjčil na převlečení. V tom za sebou uslyším kroky. Otočím se. Je to Yuuova sestřička, pokud si její jméno pamatuji správně, jmenuje se Mia. „Ahoj, Mio, potřebuješ něco?" zeptám se jí. „Ne, ale chci ti něco říct," řekne. Kývnu. „Kiyoshi, slyšela jsem, že ti ublížil Taro," začne. Tváří se smutně. Začínám si říkat, co se děje, že jsou všichni smutní. „Ano, to je pravda," souhlasím s ní. „No, nevím, jestli ti to bráška říkal, ale kdysi ho šikanoval kluk, který se také jmenoval Taro," pokračuje Mia. To jsem nevěděl, že Yuua někdy někdo šikanoval. A souvisí to nějak s tím, že Yuu začal šikanovat mne? „Nevím sice, co mu Taro dělal či říkal, ale chodil domů smutný a někdy i zmlácený. Nikdy mi nebo mámě nic neřekl. Pak se ale začal chovat jako předtím, zase se usmíval, ale já poznala, že ho něco trápí. Tvrdil mi, že je vše v pořádku, ale jednou mi to vše řekl. Řekl mi tehdy, jak mu Taro řekl, že si může vybrat, jestli bude někoho šikanovat a nebo jestli bude jeho někdo šikanovat. Prý měl z toho Tara takový strach, že mu uvěřil a našel si svou oběť mezi svými spolužáky." „Cože!!!" projede mi hlavou. Yuu mě začal šikanovat, protože ho šikanoval Taro. Sice to Yuua neomlouvá, ale už se na něj nezlobím.

Odcházím od Yuua domů. Rozhodl se, že půjde se mnou. „Kiyoshi, chci ti proč jsem ti ubližoval. Bylo to kvůli Tarovi, já jsem se-" „Já to vím, řekla mi to Mia," nenechal jsem ho to doříct. Věnuje mi provinilý pohled. „Ale já ti odpouštím," řeknu s lehkým povzdechem. Tváří se zmateně, ale v jeho očích vidím i radost. Možná se bál, že dám pěstí. „Kiyoshi," zpozorním, když mne osloví. „Já...já tě miluju," řekne a oči, kterými kouká do těch mých, se mu zalijí slzami. „Myslím to vážně," dodá, když se mu dlouho nedostává žádné reakce z mojí strany. Usměji se a Yuu trošku zčervená. Chci jej políbit, ale předběhne mně. Vezme můj obličej do dlaní a přitiskne své rty na ty mé. Sice to není můj první polibek ale je nesrovnatelný s tím, který jsem dal Tarovi. Je mnohem lepší. Je s tím, koho opravdu miluji. „Yuu, taky tě mijuji," řeknu, když se odtáhneme. V jeho očích vidím šťastný výraz. Jěště se na té ulici asi patnáct minut objímáme a nakonec se rozloučíme polibkem. Naštěstí ne na dlouho, zítra se uvidíme ve škole.