Našeptávač

Vichřice

Vběhla jsem do školy se zvoněním a do třídy vpadla těsně před učitelkou. Moje kamarádka, která seděla v druhé lavici na mě vrhla pohled typu jako-obvykle-jdeš-pozdě a já se usadila hned vedle ní. Hodila jsem si učebnice na lavici a mezitím poslouchala Alyu jak mi vypráví novinky.

"A pak Ladybug spolu s Chat Noirem zabarikádovali cestu a polapili jejího akumu! Dokážeš si to představit?" Nadšeně do mě žďuchla ramenem a já se musela usmát. Kdyby jen Alya věděla.

"Jasně. Musejí být úžasní, taky bych je chtěla někdy vidět! Bohužel, nemám takové štěstí jako ty." Poplácala jsem ji po rameni.

"Víš co? To nemusí být problém. Stačí, abys byla pořád se mnou a jakmile přijde nebezpečí, přispěcháme a konečně ji uvidíš!" Sakra, dostáváme se na úskalí. Musím nějak vycouvat.

"Já, Alyo -" umlčel mě příchod učitelky do třídy. Počkala, než se pozdravíme a pak začala hodinu.

"A vůbec, kde je Adrien?" Navrhla jsem rychle jiné téma.

"Myslím, že dneska měl na práci něco důležitějšího." Pokrčila nezaujatě rameny. "Stýská se ti?" Z neznámého důvodu se mě to dotklo. Ale měla pravdu.

"Trochu." Odpověděla jsem vyhýbavě a nadále poslouchala výklad o nebezpečných látkách v chemii.

Mohlo uběhnout sotva dvacet pět minut, když vyučování přerušil školní rozhlas. Potlačila jsem zívnutí, slova mi splývala dohromady. Nějaká bouřka? Hmm, pro Marinette nic zajímavého. Zvlášť, když má mnohem důležitější úkol - spát.

"Marinette." Zatřásla mnou Alya.

"Co je?" Zamumlala jsem. 

"Koukni se z okna. Vidíš ty mraky?" Doufám, že to neznamená nějakou misi pro Ladybug. Obloha byla skoro černá a do oken se nám opíral silný vítr.

Nino začal cvakat na mobilu a už se díval na živý přenos starosty, který promlouval k reportérům.

Užasle jsem se mu dívala přes rameno. 

Varovali nás, ať nevycházíme z domů. Venku je nebezpečí pádu stromů a podobné věci. Starosta dodal, aby se upevnila i Eifellova věž, její pád by mohl někoho zabít a způsobit mnoho škod.

"Tohle nebude třeba." Mumlal si pro sebe Nino a sundal si sluchátka z uší. "Má dost pevnou konstrukci na to, aby se jí nic nestalo."

Najednou mu to někdo vytrhl z ruky. Chloe.

"Copak to vidím?" Zapištěla svým vysokým hlasem a upravila si brýle na hlavě. 

"Mobil?" Odsekla Alya a vzala jí ho z rukou. Pak ho vrátila Ninovi, který se na ni usmál. Chloe uraženě sešpulila rty. Už otevírala pusu aby se ohradila svým otcem, ale budova se ohromně zatřásla a celá třída spadla na všechny čtyři.

"Co se děje?" Lekla se Alya a zacouvala k oknu, aby se podívala ven. Na školu spadlo několik stromů. Do baráků se opírala vichřice, stromy se vytrhovaly z kořenů. A pod náporem větru se horní část Eifellovy věže sesunula a s hlasitou ránou dopadla na zem.

Ahoj~
Pokud jsi došel až jsem, budu ráda za hvězdičku a koment. :3 Mám v plánu pokračovat!