Našeptávač

Modré oči

"Našeptávači," oslovil HawkMoth svou oběť, když akumatizovaný motýlek dosedl na mikrofon svého majitele, "já jsem HawkMoth. Odteď ti nikdo nebude křivdit a všichni tě budou poslouchat. Oplátkou za to chci mirákula Ladybug a Chat Noira. Dokážeš to udělat?" 

Postava se narovnala a před obličejem jí zazářil obrys fialového motýla. Po tváři se mu prohnal stín a pak zkřivil rty do nepatrného úšklebku. 

"S radostí." Pronesl potichu André Bourgeois a když opouštěl svůj úkryt, byl už někým jiným. Stal se další loutkou HawkMotha.

~*~

Jako Chat Noir jsem zrovna seděl na střeše obchodu se zeleninou a přehrával si vše, co se dnes stalo. Cítil jsem se nesmírně vyčerpaný a představa, že by se dnes ukázal ještě nějaký nepřítel, s kterým by bylo třeba bojovat, mě děsí.

Rád bych taky někdy dělal jiné věci, než se jen choval slušně a zachraňoval Paříž. Zdá se to jako nádherná práce, každý tě za to uznává a po boku Ladybug je to opravdu skvělé, ale někdy je třeba jen chvilička na odpočinek... kterou nemám. Povzdechnu si a zrovna si odhrnuji zpocené vlasy z čela, protože sluníčko začalo docela pálit, když zpozoruji něco podivného. 

Upřímně, dnes se lidé chovají zvláštně. Pár se jich prochází kolem (což zas tak divné není) ale hloučky stojí před dveřmi krámku, na kterém zrovna sedím, s nohami přehozenými přes okraj střechy a znuděně pozoruji dost zmatené okolí. 

"Chloé?" Poznávám tvář dívky, s kterou chodím do třídy. Blondýnka mi zamává a usmívá se. Dobře, pokud mě přišla přepadnout spolu s nějakými ostatními fanynkami, dopadne to skoro stejně, jako kdyby se tu objevil akuma.

"Ahoj kocourku!" Pošle mi vzdušný polibek a Alya, která stála vedle ní na mě upřela své modré oči. Už chci jít pryč, když si uvědomím, co tu nehraje. Co u všech čertů dělá Alya s Chloé? 

"Alyo, co to provádíš?" Zamračím se a zapomenu na to, že chci seskočit dolů mezi ně. Je to jako nějaká past. Ty dvě by se dřív zabily a pravděpodobně by netvořily jeden tým.

Alya mlčela a jen mě dál propichovala pohledem, a tak jsem radši ucouvl a běžel pryč. Schoval jsem se u radnice a jakmile jsem zastavil, zavolal jsem Ladybug. Musel jsem jí říct to, na co jsem teď přišel. Pokud je zrovna ve své formě, zvedne mi to. Prosím.

~*~

"Ladybug! Ladybug prosím, zachraň mě!" Zaslechla jsem povědomý hlas zrovna když jsem musela být blízko svého cíle. Zahodila jsem kelímek od ledové tříště do koše a pozorně se zaposlouchala. Stáhlo se mi hrdlo, někdo potřebuje moji pomoc.

"Prosím!" Vykřikla znovu ta osoba a já ji poznala. Alya.

"Alyo? Kde jsi?" Vykřikla jsem a rozeběhla jsem se k divadlu, odkud vycházelo její úpěnlivé volání. Otevřela jsem hlavní dveře a po proběhnutí chodby jsem ji zahlédla. Zoufale se snažila udržet svůj mobil, na který zrovna něco natáčela. Asi tři lidé se ji snažili odnést pryč do zákulisí. 

Přeskočila jsem nějaké sedačky a pohotově útočníky odkopla. Když mě Alya zahlédla, nadšeně mi zamávala a začala mě natáčet, což mě ani trošku nepřekvapilo. Popadla jsem ji za ruku a táhla pryč, než se zbytek vzpamatuje. Chtěla jsem mít jistotu, že moje kamarádka bude v bezpečí. 

"Alyo, co po tobě chtěli?" Obořila jsem se na ni, i když asi zbytečně. Zrovna něco nadšeně švitořila do kamery a nevěnovala mi sebemenší pozornost. Neposlouchala jsem, co přesně o mně říká a jen jsem ji vláčela za sebou. Ty tři útočníky jsem už nikde nezahlédla.

"...a je sama." Zamumlala zrovna brunetka.Zarazila jsem se a rozbušilo se mi srdce. Co to řekla? Snažila jsem se pokračovat v cestě a zaposlouchala se do toho, co říká. "...Běžte zepředu, nemá šanci nám utéct. Nepustím ji, aby utekla po střechách." Jako by mě polili ledovou vodou. Zastavila jsem uprostřed cesty.

"T-tady budeš v bezpečí." Dostala jsem ze sebe. Teprve teď jsem se podívala Alye do obličeje. Dvě ledově modré oči mě pozorně pozorovaly, zornice měla maličké jako dva špendlíky. Rozhlédla jsem se po ulici. Spatřila jsem za vitrínami a okny mnoho dalších lidí. A každý z nich měl naprosto stejné modré oči. Ztěžka jsem polkla. 

"Asi půjdu." Oznámila jsem a začala couvat, ale Alya mě nepustila. "Ne, nepůjdeš. Někdo tě chce vidět." Držela mou ruku tak pevně, až mi začala modrat. Sakra, tu barvu nemám ráda. Vysmýkla jsem se jí, ale v tu chvíli mě někdo chytil zezadu dřív, než jsem stihla sáhnout po svém joju. Dopadlo na zem a otevřelo se.

Útočníků bylo najednou nějak moc. Bez svého společníka a joja jsem byla bezmocná, protože ani všechna má rychlost a síla nestačí proti převaze.

"Chate, pomož mi, prosím!" Zavolala jsem úpěnlivě a kopala nohama do tváře kohokoliv, kdo se mě snažil chytit. A tak mě napůl vláčeli napůl nesli někam pryč, a já zůstala samotná a bezmocná.

~*~

"Vše jde podle plánu." Zaradoval se HawkMoth a nechal jednoho motýlka, aby mu usedl na prst. "Děkuji Ladybug, že mi usnadňuješ práci."

~*~

Tak! Je to tady! Děkuju za všechnu vaši trpělivost, zbožňuju vás. Pokud vás to potěší, vše jsem úspěšně zvládla. Na psaní bude snad maličko víc času, uvidíme, jak škola dovolí. :)